Mladí hudebníci by se měli co nejdřív vyprofilovat, říká pianista Jan Bartoš

Pianista Jan Bartoš

Host Telefonotéky Jan Bartoš pochází z hudební rodiny a na klavír začal hrát v pěti letech. Ve svých čtrnácti letech debutoval ve Dvořákově síni Rudolfina, s Jiřím Bělohlávkem a PKF. Vyhrál několik soutěží, ale o tom hovoří nerad – soutěže vyloženě nemá rád a úspěchy se nechlubí. „Umění nelze měřit,“ říká.

Byl posledním studentem legendárního Ivana Moravce, na nějž často a rád vzpomíná. „Moravec mi předal jednu velice důležitou věc: umět dotáhnout skladbu k dokonalému tvaru, aby se pak na kocertě vyvedla. Mnohokrát jsem to ocenil. Dělal to tak, že program studoval třeba dva roky dopředu a pak jej obehrával na menších koncertech. Přehrávali jsme si skladby vzájemně,“ líčí.

Kromě učitelů na pražské HAMU (Martin Ballý, Miroslav Langer), kde dokončil doktorské studium, ovlivnili Jana Bartoše pedagogové na Manhattan School of Music v New Yorku, na Královské konzervatoři v Amsterdamu a na University of Cincinnati (Zenon Fishbein, Jamese Tocco, Leon Fleisher, Boris Berman). 

Jan Bartoš vnímá povolání pianisty velmi komplexně. „Cvičím denně jednu až osm hodin,“ říká. „Ale ptáte-li se, kolik času strávím přemýšlením o hudbě, pak je to neustále. Snaží se jak to jde navštěvovat koncerty svých kolegů, poslouchá nahrávky (umí rozlišit hru mnoha interpretů – to si posluchači Telefonotéky ověřili naživo). Rozpoznává trvalé hodnoty ve zvukových snímcích, které jsou možná technicky nedokonalé, ale vypovídají o intenzitě prožitku a oobnosti interpreta.

Jan Bartoš miluje jazz, sám se však o jazzové hraní nepokouší. Naopak, prostřednictvím institutu, který spoluzaložil a vede – Prague Music Performance – vozí do Prahy umělce, které si sám chce poslechnout. „Funkce dramaturga pro mě znamená, že se snažím pozvat hudebníky, jaké bych sám rád slyšel.“

Mnohokrát díky němu navštívil Prahu legendární klavírista Alfred Brendel, který i po ukončení své koncertní kariéry baví publikum svými přednáškami, texty a masterclassy.

V pořadu zazněly ukázky z Janovy nové desky, kde natočil virtuózní cyklus Sny Bedřicha Smetany, náročnou Fantazii op. 17 Roberta Schumanna a jednu raritu – studentské skladby Václava talicha nazvané Skici – několik ve světové premiéře. Brzy by mělu u Supraphonu vyjít další jeho album.

 Posluchači Vltavy mají možnost poslechnout si dva díly pořadu Rondo, který Bartoš připravil. Srovnává v něm interpretace sonát Ludwiga van Beethovena od různých pianistů.

Jan Bartoš, tatínek dvou malých synů, si pochvaluje rodinné zázemí, díky němuž zvládá činnost organizátorskou i vlastní pianistickou kariéru. V nejbližší době jej čekají koncerty s orchestry, na nichž bude hrát koncerty slavné (Brahmsův Druhý) i málo uváděné – např. Klavírní koncert Vítězslava Nováka.

Spustit audio
  • Klasika
  • Rozhovor