Nechceme brát hudbě její tajemství, říká Klára Boudalová
„Edukátor nesmí svou vášní převálcovat publikum,“ říká Klára Boudalová, autorka vzdělávacích programů. Tvoří je pro Českou filharmonii, Národní památkový ústav a další instituce.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Je také autorkou osmi dílů CD Nebojte se klasiky. V Telefonotéce byla řeč o tom, kam se posunuly někdejší „výchovné koncerty“, jak lze využít moderní technologie, jak vypadá povedený a nepovedený pořad.
Hudební edukace je u nás poměrně nový fenomén, nemá vlastně ani české jméno. „Ve světě se razí pojem ,edutainment‘, kombinace edukace a entertainmentu neboli bavení,“ říká Klára Boudalová, která uvádí také příklady podařeného a méně vyvedeného zahraničního projektu, kterých se zúčastnila.
Základním cílem hudebních edukačních programů není zahltit malé posluchače balíkem informací, ale program v nich má vzbudit nadšení, chuť objevovat, tázat se. Získávání nových „duší“ v publiku také už přestává být primárním důvodem, proč instituce u nás a ve světě věnují spoustu času a prostředků do edukace. „Tyto projekty mají často význam společenský, sociální, budují komunitu a v neposlední řadě kultivují osobnost,“ vypočítává Boudalová.
V pořadu dále zaznělo, jaké to je, oblékat Jiřího Bělohlávka do kostýmu a přimět hudebníky na pódiu, aby vystoupili ze svých zažitých rolí, jaká hudba je pro děti nejvhodnější.
„Profese edukátora obnáší v mém případě také návrhy kostýmů, leckdy je šiju sama, scénář a režii, moderování a v neposlední řadě ráda uvařím muzikantům kávu, aby se cítili dobře,“ vypráví mladá hudebnice. Za velké plus považuje vlastní pódiovou zkušenost – vystupuje jako sopranistka v barokní, swingové i irské tradiční hudbě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.