Dirigent je jako horský vůdce. Orchestru pomáhá zdolat úskalí skladby a posluchačům ukazuje její krásy, říká Christian Knüsel

Za sebou studium na konzervatoři, před sebou křižovatka: směr medicína, anebo hudba? Tak vzpomíná rodák Christian Knüsel na gymnaziální časy, které absolvoval s výborným prospěchem. „Třídní učitelka si mě vzala stranou a vtloukala mi do hlavy, ať jdu na medicínu. Hudba prý není žádné povolání,“ vzpomíná.

Čtěte také

Chtěla jsem dělat věci, které mi šly nejhůř, říká Ivana Kalina Tabak. Studovala hru na klavír, teď je dramaturgyní olomoucké filharmonie

Historie se v jeho rodině tak trochu opakovala. Tatínek Christiana byl totiž skladatel a cellista, a když se jeho otec dozvěděl, že se chce naplno věnovat hudbě, vykázal jej z domu.

Jenže hudba nakonec zvítězila i v tomto případě. V létě hrál se spolužáky na trubku na ulici, jezdili ode vsi ke vsi a vydělávali si tak na jídlo. „V repertoáru jsme měli i katalánský tanec sardana, který byl za diktátora Franca zakázaný. Když jsme ho ve Španělsku hráli, Katalánci nás objímali a brali si nás domů. Tehdy jsem pochopil, jak obří moc hudba má a jak dokáže propojit lidi.“

Ukradené trubky jako znamení nové cesty

Hudbu Christian Knüsel studoval ve Švýcarsku a Holandsku, ale také v New Yorku, kde se tři měsíce věnoval speciální metodě pilování hry na trubku ve vysoké poloze. Jenže pak – zrovna ve chvíli, kdy se chystal odejít na sólovou dráhu – přišly vážné zdravotní problémy a lékař mu sólové hraní zakázal.

Čtěte také

Anglie. Půvab záhadných příběhů. Strhující výkon dirigenta Roberta Jindry a tenoristy Petra Nekorance

Dnes na tu dobu Knüsel vzpomíná jako na memento: krátce před tím mu totiž zloděj ve španělském metru cestou na letiště ukradl kufr se čtyřmi trubkami a doma ve Švýcarsku přišel ještě o další nástroj. „Tehdy jsem si řekl, že půjdu studovat medicínu. Měl jsem rodinu, tři malé děti. Nakonec ale zvítězil sen stát se dirigentem.“ Zároveň se vrhl na studium filosofie a hudební vědy. „Tohle mé dvojí studium se ve škole nelíbilo, a tak jsem musel podepsat, že v létě budu mít jen dva týdny prázdnin a že se budu učit i o víkendech,“ usmívá se.

Ve Vizitce také popsal, jak si coby dirigent hned napoprvé porozuměl s orchestrem, který řídil v rámci dirigentského kurzu v Bukurešti. „Měl jsem dirigovat druhou větu z Čajkovského symfonie s tím, že na závěr kurzu bude dirigovat školitel. Nakonec se ale nechal slyšet, že on už nic řídit nebude, protože by to líp než já neudělal. Přišli za mnou i ostatní studenti a ptali se, jak jsem to dokázal, jestli prý mám nějakou speciální taktovku. Tu jsem neměl, za úspěchem stálo dlouhé přemýšlení o skladbě. A taky kus štěstí,“ vzpomíná.

Moravská filharmonie Olomouc |foto:Moravská filharmonie Olomouc

Na dirigentské cestě mu pomáhá láska k horám; svatební cestu se ženou zasvětili výstupu na čtrnáct nejvyšších švýcarských vrcholků, přičemž důležitý pro něj byl doslova každý krok. Jen tak se totiž mohl bezpečně dopravit až do výšky 4400 metrů. Stejně je to podle něj s hudbou. „Úkolem dirigenta je umět hudbu vnímat z nadhledu a předat skrze ni životní zkušenosti. Roli dirigenta rozumím jako roli horského vůdce, který hráčům pomáhá zdolávat úskalí skladby a jim i publiku ukazuje jejich krásy.“

Za dabing Christiana Knüsela děkujeme Ondřeji Brouskovi. Zahajovací koncert letošní sezony Moravské filharmonie Olomouc, který pan Knüsel dirigoval, uslyšíte na Vltavě ze záznamu 7. října od 20.00 hodin. Program: Claude Debussy – Faunovo odpoledne podle básně Stéphana Mallarméa. Ernest Bloch – Schelomo, hebrejská rapsodie pro violoncello a orchestr. Ludwig van Beethoven – Symfonie č. 6 F dur op. 68 „Pastorální“.