Dirigent Robert Kružík: Studium hry na violoncello vnímám jako výhodu. Jsem vůči orchestru více empatický
Je stejně zručným hráčem na violoncello jako dirigentem. Má rád hudbu modernistů Jana Nováka, Leoše Janáčka či Bohuslava Martinů a letos, v roce svých třicátých narozenin, ho čeká dirigentský debut v rámci Pražského jara. Hostem Vizitky, kterou moderoval Daniel Jäger, byl jeden z nejúspěšnějších dirigentů mladé generace Robert Kružík.
Co si počít, když se chcete prosadit na hudebním poli, ale narodíte se do rodiny plné profesionálních houslistů? Zkusíte to jako violoncellista. Tak jako Robert Kružík, jenž svůj violoncellový talent dodnes rozvíjí v brněnském Matysově kvartetu.
Hru na nástroj studoval na pražské HAMU, ovšem paralelně s tím se věnoval dirigování. Právě tento obor u něj nakonec zvítězil. Ještě jako student totiž dostal nabídku dirigentského angažmá v Janáčkově opeře v Brně, kde působí dodnes, a také v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Violoncello tak šlo přirozeně na druhou kolej. Zkušenost s nástrojem ovšem vnímá jako jednoznačnou výhodu. „Moje hudební tvarování tak bylo přirozenější, měl jsem kontakt s hráči a netrávil čas jen s partiturou. To, že jsem poznal, jaké to je být na druhé straně taktovky, skýtá velké výhody. Například jako dirigent jsem teď vůči hráčům empatičtější,” řekl ve Vizitce.
Jako když řídíte auto
Dirigovat, podobně jako řídit auto, se podle Kružíka může naučit každý, kdo má dvě ruce a koordinační schopnosti. To je však jen začátek. Dobrého dirigenta dělá až praxe, tvrdá práce a ochota poznávat nové skladby a styly. Kružík vyrůstal v Brně, a i proto je jeho vzorem František Jílek (1913-1993). „Uměl dokonale sjednotit všechny složky, instrumentální i vokální. Byla to velká janáčkovská osobnost,” poukazuje na Jílkovu specializaci.
I host Vizitky se dílem Leoše Janáčka zabývá, dirigoval jeho Sinfoniettu, jež Vizitku otevřela, a chystá se na rapsodii Taras Bulba. Mezi jeho nejoblíbenější Janáčkova díla pak patří opera Její pastorkyňa, kterou vnímá jako mezník v Janáčkově tvorbě. Kružík na začátku kariéry zvažoval, že se jako dirigent bude věnovat právě opeře. Díky hře na violoncello a spolupráci se symfonickými orchestry se ale prozatím dostává k různorodým hudebním výzvám a přesnou profilaci stále hledá.
Letos třicetiletého dirigenta čeká na konci května velká premiéra. 27. května se jakožto dorogent zúčastní festivalu Pražské jaro. Straussovy či Korsakovovy skladby, které byly v plánu ještě před pandemií koronaviru, nahradí alternativní program. Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) tak bude hrát pod Kružíkovým vedením díla Haase, Janáčka, Pendereckého a Dvořáka. Koncert začne ve 20:00 ve Studiu 1 Českého rozhlasu na Vinohradech, kde SOČR obvykle zkouší a nahrává. Koncert bude možné sledovat přes vltavský facebookový videostream. Jak Kružík se smíchem dodává, své poprvé si tak zažije i na koncertě bez fyzicky přítomných posluchačů.
Proč je podle Roberta Kružíka důležité, aby se jednotlivé orchestry specializovaly? Co mu přineslo angažmá v Ostravě, na čem v Brně pracoval před pandemií koronaviru a proč propaguje hudbu skladatele Jana Nováka? Poslechněte si celou Vizitku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.