Dirigent Tomáš Brauner: Odmala jsem chtěl „hrát na orchestr“. Jako Leonard Bernstein
Patří mezi nejvytíženější české dirigenty. Pravidelně spolupracuje se symfonickými orchestry i operními domy, od letošní sezony bude jeho stálým působištěm Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. O dirigentské cestě, kterou lemovaly svazky špejlí i studium hry na hoboj, mluvil s Danielem Jägerem.
Tomáš Brauner pochází z hudební rodiny, tatínek byl profesionální hobojista. Hudbu tedy odmala vnímal jako přirozenost, a to přesto, že s rodiči a sestrou bydlel v panelákovém bytě, kde se všechny hudební pokusy důkladně rozléhaly. Sousedům to ale nevadilo, ba naopak. Páteční soukromé hodiny klavíru, které Tomáš Brauner dostával, prožívali jako představení. „Říkali mi, že se vždycky oblékli do slavnostního a poslouchali, jako kdyby to byl koncert,“ zavzpomínal ve Vizitce.
Hra na klavír a po otcově vzoru také na hoboj však v jeho případě spíš doplňovala touhu stát se dirigentem. „V deseti letech jsem v televizi viděl Leonarda Bernsteina, jak cosi vysvětluje, a uvědomil jsem si, že chci taky hrát na orchestr.“ Rodiče svolili, ale zároveň dodali, že jako budoucí dirigent musí sám umět hrát na nástroj. Hru na hoboj pak Brauner studoval na konzervatoři, dirigování si přibral v druhém ročníku a pokračoval v něm také na HAMU. Ačkoliv působil i jako hobojista, láska k dirigování u něj převládla i v dospělosti, kdy balíky špejlí, kterými „mával“ v dětství, vyměnil za opravdické taktovky.
Do Prahy přináším Prahu
Ve svých dvaačtyřiceti letech patří Tomáš Brauner k nejvytíženějším tuzemským dirigentům. Od roku 2013 působil u Plzeňské filharmonie, která mu dala, jak ve Vizitce řekl, první šéfovskou funkci i možnost dirigovat velké tituly. Rád vzpomíná i na plzeňské natáčení repertoáru, který Bohuslav Martinů napsal pro violoncello. Nahrávka Martinu: Complete Works for Cello and Orchestra, na níž Plzeňskou filharmonii dirigoval, získala i řadu ocenění.
Čtěte také
Od roku 2014 byl Brauner hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze, na němž ho mimo jiné fascinovala rychlost, s jakou se hudebníci dokáží „rozjet“ poté, co se při nahrávání rozsvítí červené světlo. Ze Zlína, kde v současné době působí jako šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů, se nyní přesouvá do Prahy na post šéfdirigenta Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. V plánu tam má uvádět skladby dotýkající se právě hlavního města, například i Smetanův „úlet“ Pražský karneval nebo zbrusu novou kompozici od Petra Vajsara.
Sám má ovšem velmi rád také Petra Iljiče Čajkovského, kterého nahrál se SOČRem, a vůbec ruskou tvorbu. „Myslím, že je to syrovostí a šíří ruské hudby. Je melancholická, mám pocit, jako kdyby mě chtěla obejmout,“ popsal ve Vizitce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.