„Symfonický orchestr Českého rozhlasu je vysoce profesionální těleso, patří mezi naše přední orchestry,“ říká dirigent Tomáš Brauner

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03528882.jpeg

Tomáš Brauner je nejen absolventem AMU a stáže na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst, ale také svým způsobem rozhlasové dítě.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Tatínek hrával v orchestru rozhlasových symfoniků, maminka zpívala v Kühnově pěveckém sboru – a seznámili se v rozhlasovém Studiu 1 na Vinohradech. Jako by mu byl rozhlas souzený – doma poslouchali koncerty i pohádky, k poslechu rozhlasu se vrací i dnes, kdy vedle spolupráce se SOČRem umělecky šéfuje Plzeňskou filharmonii – která se před pár lety zrodila z Plzeňského rozhlasového orchestru, ale v intenzívní spolupráci s rozhlasem neustále pokračuje.

Laureát soutěže Dimitrise Mitropoulose v Aténách a přemýšlivý a přitom už z bohaté praxe vycházející umělec působí dva roky jako hlavní hostující dirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Natočil s ním už také celou řadu nahrávek, z nichž vybíral pro Telefonotéku – především hudbu Petra Iljiče Čajkovského (svita z baletu Labutí jezero, Francesca da Rimini, Manfred), a také Slavnostní předehry Bedřicha Smetany či předehru Můj domov Antonína Dvořáka. A samozřejmě Bohuslava Martinů: komplet klavírních koncertů, pokaždé s jiným sólistou a Tomáše Braunerem jako dirigentem, vyšel souborně na CD.

Tomáš Brauner se nevyhýbá ani soudobé hudbě – minulý čtvrtek mohli posluchači Hradeckého fóra, festivalu soudobé hudby (a také posluchači Vltavy v přímém přenosu) slyšet jeho koncert s Hradeckou filharmonií a se skladbami Clauda Viviera, Tan Duna a Osvaldo Golijova. Koncert velice úspěšný, jak potvrdil i telefonát jednoho z našich posluchačů. Tomáš Brauner hovořil zajímavě nejen o svém vztahu k hudbě 20. a 21. století, ale zamýšlel se i nad tím, co lze vlastně za soudobou hudbu považovat.

A rozhovořil se i na téma koncertního a scénického provozování baletů či oper. S obojím má velké zkušenosti jak z Plzně, tak z Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde uvádí mj. právě Čajkovského balet Labutí jezero: „Při scénickém provádění se dirigent musí soustředit také na sólisty – tanečníky; z jejich pohybu nutně musí vycházet i tempo hudby.“

02881887.jpeg

Se SOČRem čekají Tomáše Braunera v jubilejní 90. sezoně čtyři koncerty. Na žádném nechybí soudobá hudba, a některé vypadají už dopředu poněkud provokativně. Nejvíc asi ten, který bude už za pár dnů, 23. listopadu se skupinou Tata Bojs v karlínském Fóru. Bude také premiérovat novu skladbu Pavla Zemka Nováka a na jiném večeru uvádět filmové melodie. Vůbec na něho v jubilejní sezoně SOČRu vyšly velice zajímavé projekty: mj. i v rámci cyklu Tady žije SOČR Americko-český večer.

A co by popřál Tomáš Brauner rozhlasovým symfonikům a sobě do stávající jubilejní sezony? „Aby i ty další byly podobně jubilejní a zajímavé.“

Posluchači si Tomáše Braunera cení i jako šéfdirigenta Plzeňské filharmonie, jak jsme poznali: „Jsem velice rád, že pan dirigent Brauner ctí historii Plzeňského rozhlasového orchestru, jako předchůdce Plzeňské filharmonie. PRO bylo svého času vysoce profesionální hudební těleso, které svojí tvorbou přesahovalo hranice regionu. S jeho hudbou jsem téměř denně konfrontován v Ranních partiturách na stanici Vltava díky Zuzaně Zatloukalové a je to vždy pohlazení na duši. PRO vynikl především v provedení hudby starých českých mistrů a rozhlasový archív těchto snímků vlastní nepřeberné množství. Přispěl k tomu nejen um tamních hudebníků, vynikající akustika velkého koncertního studia Plzeňského rozhlasu, profesionální nahrávací technika, ale také slavná jména dirigentů např. Víta Micky. Nová doba příliš nepřeje produkci plzeňského tělesa ve studiu, ale přesto panu Braunerovi děkuji za propagaci a také jeho práci. Rád vyprávění poslouchám. Zbyněk Štíbr

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.