Deset českých soudniček

14. září 2007
r_2100x1400_vltava.png

Soud jako místo, kde sídlí spravedlnost, je instituce stará jako lidská civilizace, a také každá kultury má své mýty o soudech a soudcích. Tak třeba pohádka o chytré horákyni je vlastně svého druhu soudnička podobně jako ostře pointovaný příběh o Šalamounově soudu mezi dvěma ženami. Moderní společnost ovšem je protkána nepřehlednou sítí zákonů, takže mezi samým právem je často spravedlnost k nenalezení. Soudy a soudci pozbyli elegance, současné žurnalistické referování o soudních procesech ztratilo švih a humor. Žánr soudničky jakoby zahynul se zmizelým světem habsburské monarchie a první republiky.

Pro Stránky na dobrou noc jsme vybrali novinové soudničky mistrů tohoto žánru. Nejstarší z nich je František Šimeček, redaktor Národních listů, který zemřel v 35 letech roku 1877, s Národními listy spolupracoval i Jakub Arbes a Ignát Herrmann, "zlatou éru" meziválečných Lidových novin představují Rudolf Těsnohlídek a Karel Poláček, ale také Jan Drda. Brilantní humorista František Němec je spojen s Českým slovem, Jaroslav Hašek si své soudničky dílem vymýšlel pro nejrůznější, často bizarní tiskoviny. Nejmodernějším autorem našeho cyklu je Josef Burgr, původně kriminalista, který léta normalizace strávil jako topič v jednom pražském divadle, kde také začal psát.