Daniel Soukup: Obrazy jinakosti, hlasy druhých
V jednom ze sálů vídeňského etnologického muzea najdete repliku obydlí z buddhistické vesnice v Himálajích.
Uvidíte v ní zčásti to, co Evropan v takovém příbytku očekává: sošku jakéhosi božstva, dřevěné misky i další výrobky ze dřeva, o kterých si musíte na popiscích přečíst, co jsou zač. Jenomže mezi těmito archaicky či exoticky působícími předměty leží úplně jiné věci, třeba plastový smeták, otlučený papiňák nebo tlačítkový mobil. Vzdálené se mísí s blízkým, pradávné nástroje s moderními.
Čtěte také
Záměr tvůrců expozice je jasný: názorně nám ukázat, že lidé odlišných kultur si žijí vlastní životy po svém a nejsou na světě proto, aby ztělesňovali naše představy o exotice. A jelikož obrazy, byť výmluvné, jsou samy o sobě němé, na různých místech muzea si navíc můžete pustit videa, ve kterých příslušníci zobrazených kultur, současní a skuteční, promlouvají o svých zkušenostech.
Tady Mexičané vyprávějí o tom, co pro ně znamenají oslavy Dne mrtvých, tam zase černošský raper zpívá o svém hněvu a smutku nad zánikem západoafrického království Benin, které na konci 19. století vyvrátili Britové.
Dějiny evropské etnologie jsou úzce spojené s kolonialismem. Podstatnou část sbírek mnoha muzeí tvoří poklady dávných civilizací, které Evropané při svých dobyvačných výpravách naloupili. Toto koloniální dědictví se dnes stále víc klade jako otázka a problém – morální, právní i intelektuální.
Čtěte také
Na jednu stranu je zřejmé, že způsob získání mnoha sbírkových předmětů je z dnešního hlediska neobhajitelný – a také že existuje těsná souvislost mezi přivlastňováním cizích artefaktů a jejich tradiční muzejní prezentací, kdy se tyto památky aranžovaly do podob odpovídajících vkusu a předsudkům západního publika.
Na druhou stranu co se v dějinách stalo, to už se sotva může odestát. A nejsou to vždycky jenom zlé věci. Mimoevropské artefakty například mnohdy výrazně posunuly vývoj západní vědy a kultury. Třeba slavné bronzové plastiky, které po dobytí Beninu přivezli do Evropy Britové, se staly inspirací pro různé moderní výtvarné směry.
Díky přemýšlení o těchto neřešitelných rozporech a nezhojitelných jizvách nyní vznikají expozice, jako je ta ve vídeňském etnologickém muzeu. I ona samozřejmě představuje pouze jeden z možných pohledů, výběrový a nějak konstruovaný.
Čtěte také
Ale je to pohled, který více než tradiční přístup ctí důstojnost druhých a pozorněji vnímá spleť mezikulturních vztahů – a tím je nakonec i přitažlivější. Jiní lidé jsou totiž vždycky zajímavější než naše sebestředné představy o nich.
A neplatí to jenom o příslušnících vzdálených kultur. Zadívat se na překvapující obraz jinakosti nebo zaposlouchat se do znepokojivého hlasu může být první krok ke skutečnému poznání druhého člověka, ať už žije na opačném konci světa, nebo v sousední ulici.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
