Daniel Soukup: Aby náš svět byl k žití
Je správné mít dnes děti? Podle všeho si tuhle otázku klade čím dál víc lidí.
Ale odpovědi na ni se až nesmiřitelně různí. Vycházejí totiž z naprosto odlišného vnímání skutečnosti.
Daniel Soukup: Tři podoby vědy a černá díra
Nedávno oslnily svět dvě fotografie: historicky první snímek černé díry a užaslý úsměv americké informatičky Katie Boumanové, členky vědeckého týmu, který tohoto skvělého úspěchu dosáhl.
Z jedné strany slyšíme, že je dobré mít dětí co nejvíc, protože jenom tak se podaří uchovat náš národ a kulturu. Současná nízká porodnost je prý projevem sobectví a příznakem úpadku západní civilizace. Podívejte se, říkávají zastánci tohoto názoru varovně, o kolik víc dětí mají muslimové.
Odjinud se zase ozývá, že mít děti v době blížící se klimatické katastrofy je nezodpovědné: jednak ještě víc zatěžujete planetu, jednak přivádíte děti do světa, který brzy dost možná nebude k žití.
Sám patřím k těm, kdo mají mnohem větší obavy z klimatické katastrofy než z islamizace Evropy. Změna klimatu skutečně probíhá a je to největší současný celosvětový problém, jehož dopady, například v podobě vyschlé krajiny, už začínáme pociťovat i v našem mírném podnebném pásu.
Daniel Soukup: Papež a popelnice
Jedna z věcí, které mi dodnes utkvěly z dávné návštěvy Madridu, je popelnice. Sama o sobě byla úplně obyčejná, ale udivil mě nápis na ní: Espíritu Santo, Duch svatý.
Islamistický terorismus samozřejmě existuje také a bylo by pošetilé ho podceňovat, nicméně jde zkrátka o jedno z řady bezpečnostních rizik dneška. Jenže v Česku někteří politici a média tohle riziko přifukují natolik, že každý pátý ze zdejších muslimů už zažil fyzické napadení a nešťastný pan Balda se kvůli hrůze z islámu dokonce dopustil teroristického útoku.
A s tvrzením, že „tahle země je naše“, zaštítěným často i údajnými křesťanskými hodnotami, se nedokážu ztotožnit už vůbec. Vždyť Hospodin v Bibli praví: „Země je má. Vy jste u mne jen hosté a přistěhovalci.“ Země zvaná Česko nebývala a zase nebude; jiní tu žili před námi a jiní tu budou žít po nás. Třeba, kdoví, tady za tisíc let převáží nějaká forma islámu – taková představa mě vůbec neděsí. Ostatně před tisíciletím byl muslimský Córdobský chalífát nejrozvinutější a nejtolerantnější zemí Evropy.
Zaráží mě ale jakási zavilost, která, jak se mi zdá, narůstá ve všech možných názorových bublinách. Jedním z jejích projevů je třeba právě nutkání mluvit druhým do něčeho tak intimního, jako je rozhodnutí, jestli mít děti. Anebo sílící naléhání ze všech stran, že to či ono je naprosto nezbytné podepisovat, bojkotovat, odvrhovat či podporovat. Jako by všechno bylo buď světodějné, nebo nicotné.
Daniel Soukup: Romské dějiny jsou české dějiny
V nedávno zakončeném populárním televizním seriálu Most! vystupuje hned několik romských postav.
A tak se trochu bojím, aby se nám nezačaly vytrácet některé hodnoty, které dnes sice nemají mnoho halasných zastánců, ale to neznamená, že by byly méně důležité. Třeba smysl pro humor a sebeironii. Nebo úcta k jiným názorům a schopnost aspoň občas názor nemít. Anebo odvaha pustit si pusu jen tak na špacír – tím pochopitelně nehájím šíření nenávisti – a ochota dopřát to i druhým. A především radost z obyčejných věcí; ta se ve srovnání s tím vším, co se dnes má brát smrtelně vážně, pomalu začíná jevit jako v lepším případě malicherná a v horším zločinná.
Svět, ve kterém by těchto nenápadných hodnot ubylo, by samozřejmě nezanikl ve spektakulární apokalypse. Ale žilo by se v něm o poznání hůř. A to ne v nějaké víc nebo míň pravděpodobné budoucnosti, ale právě teď.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
