Daniel Soukup: Papež a popelnice
Jedna z věcí, které mi dodnes utkvěly z dávné návštěvy Madridu, je popelnice. Sama o sobě byla úplně obyčejná, ale udivil mě nápis na ní: Espíritu Santo, Duch svatý.
Vypadalo to jako konceptuální umělecké dílo zpodobující situaci náboženství v současném světě. Jenže vzápětí mi to došlo – popelnice stála v ulici Ducha svatého. Poselství nápisu tedy bylo prostinké: popelnice patří právě sem, ať nikoho ani nenapadne ji odtáhnout za roh do ulice svaté Lucie, svaté Anny, svaté Barbory anebo svatého Vincence Ferrerského.
Daniel Soukup: Romské dějiny jsou české dějiny
V nedávno zakončeném populárním televizním seriálu Most! vystupuje hned několik romských postav.
Na nás, kdo přicházíme z chladnějších a ironičtějších končin, může tahle středomořská přímočarost působit zvláštně. Nejednou nám na první pohled připadá, že v tom či onom přece musí být nějaká klička, habaďůra, skrytá narážka. Hledáme protiklady tam, kde žádné nejsou. Odhalit jednoduchost si zkrátka žádá úsilí.
Na madridskou popelnici Ducha svatého jsem si vícekrát vzpomněl i nedávno v Římě. Také tam člověk co chvíli vidí zdánlivě ostré rozpory mezi vznešeným a všedním, posvátným a profánním. Třeba cestou do Vatikánu, jen pár kroků od něj, se proplétáte čtvrtí fádních činžáků. Ulice tam nesou jména všelijakých papežů a kardinálů. Jedna z nich patří mocnému Bonifáci VIII., který kdysi proslulou bulou Unam sanctam vyhlásil podřízenost celého lidstva papežské autoritě. Těžko říct, proč se po něm dnes jmenuje zrovna ulička s ošuntělými garážemi, miniaturní vinárnou a přeplněnými kontejnery na odpad. Ale nejspíš jen proto, že na něj žádná jiná nezbyla.
Daniel Soukup: Feminismus začíná doma
Známý spisovatel C. S. Lewis se kdysi v knize K jádru křesťanství zamýšlel nad postavením sexuality v moderním západním světě.
V historických částech Říma by vás zase mohla snadno udolat všechna ta oslňující zlatá a mramorová nádhera. Naštěstí ale každou chvíli narazíte na něco, co jí dodává lidské měřítko a smysl. Kupříkladu ve velkolepém sloupoví Berniniho kolonády, která obkružuje Svatopetrské náměstí, tu a tam zahlédnete pečlivě složené deky. A zjistíte, že jsou připravené pro místní bezdomovce, kteří si je rozeberou na noc. Ostatně proč ne. Vždyť už podle původního záměru má kolonáda nejen ohromovat, ale i sloužit: celá mohutná stavba je výraz moci katolické církve, metafora jejích vítajících rukou a zároveň ryze praktická ochrana před sluncem a deštěm.
Ale nejpřekvapivější místo najdete přímo na střeše svatopetrské baziliky. Sestoupíte z kopule, odkud se pod vámi otevíral celý nezměrný chrámový prostor, a zničehonic se ocitnete na útulné terase s občerstvením, obchodem se suvenýry a poštovní schránkou. Hned vedle vás jsou veliké sochy Krista a apoštolů v průčelí baziliky a pod nimi davy dole na náměstí: jste jim skoro na dohled, a přece vskrytu.
Daniel Soukup: Co dělají absolventi humanitních oborů
V diskusích o uplatnění vysokoškoláků v praxi zaznívá názor, že humanitní obory, u kterých není jednoznačná vazba mezi studiem a budoucí profesí, jsou jaksi méněcenné.
V Janově evangeliu Ježíš říká, že „v domě (jeho) Otce je mnoho příbytků“. O přesný výklad tohoto výroku se vedou učené spory. Já si každopádně představuji, že kromě příbytků zářících víc než veškeré pozemské zlato se v onom nebeském domě najdou i mnohem skromnější místa. A některá z nich se třeba trochu podobají terase, kde si poutníci z celého světa společně dávají kávu a sendviče, odpočívají v předjarním slunci a píší pohledy svým blízkým.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
