Daniel Raus: Pozdrav od Stalina
Měl jsem tuhle narozeniny a přišla mi spousta gratulací. Jedno přání bylo od Stalina. Možná máte podezření, že si z vás chci vystřelit. Soudruh Stalin je přece dávno po smrti, nedostal se ani do mauzolea a milióny jeho obětí doufají, že se škvaří v pekle. Při takové činnosti logicky asi nebude posílat gratulaci někomu v České republice, kde jsme nota bene odpálili jeho obří sochu za použití víc než půl tuny trhavin.
Jenomže. Já mám na mysli úplně jiného Stalina. Setkal jsem se s ním před pár lety na Floridě a položil jsem mu otázku, kterou mu tam kladl každý: Vážně se jmenuješ Stalin? Ubezpečil mě, že to není žádná přezdívka, ale skutečné jméno, se kterým celý život normálně vegetuje a pod kterým vystupuje i na obrazovce. Je totiž televizní hvězdou ve městě Čenaj, což je metropole svazového státu Tamilnádu.
Čtěte také
Zeptal jsem se, jestli mezi jeho novinářskými kolegy není třeba taky nějaký Hitler. Stalin se chechtal, ale nemohl si vzpomenout. Byl to ostatně velký srandista, kam přišel, tam bylo veselo. Jeho vrcholným kouskem bylo předvádění různých cviků v tradičním indickém oděvu, kterému říkal „lungi“, což je jakási sukně, jež mu neustále padala, zatímco on se omlouval, že na cvičení bohužel nemá vhodný úbor.
Vyzvídal jsem od sympaťáka Stalina, jak tedy ke svému strašidelnému jménu přišel. A on povídá: „Víš, mýmu tátovi se líbilo. Prostě se mu líbilo. Nebylo to tak, že by pročítal komunistický noviny. A už vůbec ne tak, že by obdivoval Josipa Visarionoviče. To jméno ho zaujalo esteticky. Hezky mu znělo a lehko se vyslovovalo. Nic víc.“
Ach tak, myslím si a snažím se naladit svůj mozek na tuhle nezvyklou frekvenci.
Čtěte také
Byla tam s námi taky novinářka jménem Lucy. Rovněž z Indie. Lucy nejedla maso, na rozdíl od Stalina, který ho baštil ostošest. Tak se jí ptám, jestli je vegetariánka z důvodů náboženských nebo jestli je to kvůli zdravému životnímu stylu. Ona se začala smát a pořád se smála. Obrátil jsem se nejistě na Stalina:
„Asi jsem udělal nějakej průšvih, není to u vás urážka?“
Stalin prohodil s Lucy pár slov tamilsky, načež mi Lusy vysvětluje:
„Já maso nejím proto, že mi nechutná, nic jinýho v tom není.“
Aha, přikyvuju a ladím další indickou frekvenci.
V tu chvíli jsem netušil, že mě čeká ještě jeden podivuhodný zážitek. Tentokrát v taxíku. Řídil ho mírně dezorientovaný Ind, který povídá: „Já mám v životě ohromný štěstí, protože mám dobrý jméno.“
Čtěte také
„Vážně?“ ptám se, „a jakpak zní to jméno?“
„Taijram Ramalal,“ odpovídá hrdě.
„A co je na něm tak dobrýho?“ vyzvídám, tentokrát s nefalšovaným zájmem.
„Moje jméno,“ povídá on, „obsahuje slovo ram, což je v naší řeči bůh, a já ho mám dvakrát.“
Aha, ladím další indickou frekvenci s pomyšlením, že Stalin ani Lucy tohle štěstí věru nemají.
Taijram pokračuje, že je napůl hinduista a napůl křesťan, chodí do chrámu i do kostela. V chrámě zapálí tyčinku, v kostele je součástí komunity. Modlí se tam i tam. Jeho dcera je hinduistka, syn je křesťan.
„Možná za tím bude to dvojitý ram,“ povídám.
Tajram přikyvuje a dodává: „Mám v životě ohromný štěstí.“
Takže. Milý Staline z daleké Indie, díky za ten pozdrav.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
