Co se neříká o Karlu IV.

Kdybychom chtěli vypustit nějaký bonmot, mohli bychom třeba konstatovat, že Emil Zátopek předběhl Františka Palackého. V první dvacítce byli jen tři tehdy žijící osoby: Havel, Gott a Klaus.

Jak známo, výpovědní hodnota každé ankety je poměrně pochybná, protože odpovídá málo lidí a jejich průřez nepokrývá všechny společenské vrstvy a významné skupiny. Přesto obliba Karla IV. o něčem vypovídá.

Sporné samozřejmě je, zda do ankety Karel IV. vůbec patří, protože Čech vlastně nebyl. Po otci byl Lucemburk a jeho babička, matka Elišky Přemyslovny pocházela z rodu Habsburků. Otec T. G. Masaryka byl Slovák a maminka uměla německy lépe než česky. To jen na připomenutí vlastencům, kteří se domnívají, že češství je něco jako genetický kód. Není. Je to spíše stav mysli.

Když se ale vrátíme ke Karlu IV., vidíme u něj vlastnosti, které by dnes rozhodně panovníkovi neprošly. Když pomineme, že byl vlastně tříčtvrteční cizák a z toho čtvrtinový Habsburk, choval se jako feudálové tehdejší doby. Provozoval mocenskou politiku, která byla především v zájmu jeho rodu. Pro něj rozšiřoval své území, aby získal další léna. Dělal to ovšem chytřeji. Když mohl území vyženit, využil této nenásilné možnosti.

V severní Itálii se ho kdosi pokusil otrávit. Po odhalení domnělého pachatele byl dotyčný muž mučen a třetího dne přiznal, kdo byl původcem. Mučit lidi, aby vypovídali, s tím by dnes měl Karel problém.

Nebo třeba s antisemitismem. 16. listopadu 1349 Karel udělil Norimberku povolení srovnat židovskou čtvrť se zemí a na místě založit mariánský kostel a tržiště. Pak přišel pogrom, ohledně něhož Karel IV. předem vyhlásil amnestii. Zavražděno bylo 560 Židů. V roce 1354, kdy odbojníci proti němu nechali v Pise zapálit palác, kde s královnou nocoval. Nechal pak sedm vůdců povstání popravit.

K tomu všemu byl ještě navíc zbožný a miloval ostatky svatých, takže byl tmář. Ale zase byl zbožný málo, protože z politických důvodů porušil své sliby papeži. Ne, v demokracii by to skutečně neměl jednoduché a pořád by musel něco vysvětlovat.

Jenže mu to samozřejmě prošlo. Byl totiž dítě své doby. Přesněji řečeno dospělý muž své doby a navíc panovník. Škoda, že už tu není. Těch pár drobných chybiček bychom mu rádi odpustili.