Co přinesla sametová revoluce ťuhýkovi
Výročí historické události, kterou z nedostatku jiných slov označujeme jako sametovou revoluci, hodnotíme obvykle v lidsky sobeckém diskurzu. Tedy jestli je současný vývoj dobrý nebo špatný pro komunisty. Místo toho by možná bylo lepší položit si širší otázku: co přinesl 17. listopad 1989 ptákům a travám na poli? Pravděpodobně bychom dospěli k názoru, že příroda funguje čím dál tím lépe a že i počasí se neustále zlepšuje.
Všimněme si třeba kladenského uhelného revíru. Z původních asi 150 hald jich tady zbylo nějakých 30. Ostatní jsou dávno zastavěné nebo rozvezené na silnice. Co ale dělat s těmi, které zůstaly? Milostivě je kamuflovat jako některý z místních kopců? Odtěžit na mizerný kámen nebo dosypat moderním odpadem? Anebo je otevřeně přiznat jako nedílnou součást krajiny, jako zázemí bývalých hornických kolonií a krásných industriálních zón z dob, kdy slovo kapitalismus bylo ještě čerstvé?
Je kuželovitá a všude vyčnívající halda dolu Tuchlovice vředem krajiny anebo naopak budoucí kladenskou Fudžijamou, odkud za vlídných dnů budou poutníci sledovat panorama velebných Krkonoš?
Inspirovat se při hledání odpovědi můžeme třeba v německém Porůří, kde místní nevládní organizace iniciovali kampaň za zachování uhelných hald jako nové krajinné hodnoty. Úvahy o likvidaci kladenských hald se v takové perspektivě rázem jeví jako něco barbarského. Jako třeba snaha o vypuštění třeboňských rybníků s odůvodněním, že jsou příliš umělé, příliš lidské.
Halda je skutečné přírodě blíže než zemědělská krajina. Je svobodnou "zemí nikoho", kde neplatí pravidla okolního světa. Tak třeba svůj domov na středočeských haldách našly nejen všelijaké divné houby a vzácné rostliny, které se jinde v obhospodařované krajině už nemohou uchytit. Ale hnízdit sem zalétá - světe div se - třeba i orel mořský. Haldy se zkrátka ve své podstatě změnily ve skutečné přírodní ráje. Co na tom, že vypadají jako smetiště.
A podobně jako příroda se chová i počasí. Citlivě se nám přizpůsobuje. Čekali bychom, že si půjde po svém. Že se vykašle na nějakou globalizaci a postindustrializaci. Že mu politické změny v Číně budou úplně lhostejné. Ale kdepak - ono reaguje i na nové čínské továrny a automobilový provoz v Počernicích. Na počasí a přírodu můžeme být právem hrdi. Obojí funguje čím dál tím odpovědněji a čím dál víc se nám podobá. Jak to ten James Lovelock říkal? Že na přírodu si jen tak nepřijdeme, že skutečně zranitelná je jenom civilizace?
Nejposlouchanější
-
Osudy Miroslava Donutila. Rozhlasové vzpomínky divadelního, filmového a televizního herce
-
Eric Westphal: Koncert v oranžérii. Zkouška smyčcového kvarteta jako komedie
-
Ztracený generalissimus. Pátrejte s námi po největším obrazu v Československu
-
Jak obstojí Lízinka na škole pro popravčí? Poslechněte si mrazivě černý román Katyně Pavla Kohouta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka