Co když se směji tělem, a ne obličejem? Inscenace Hey, Earth! navazuje na experimentální linii tvorby Cirku La Putyka

2. říjen 2024

Mozaika

Novocirkusový soubor Cirk La Putyka už několikrát prokázal, že se nebojí experimentu. Vzpomeňme inscenace Black, Black Woods nebo třeba Honey. Druhá jmenovaná byla dílem belgického choreografa Thomase Steyaerta. Právě ten je podepsán, tentokrát i režijně, pod novinkou Hey, Earth!. V holešovickém prostoru Jatka78 ji uvede dnes poprvé.

Přemýšlela jsem o tom, zda ve mně inscenace probouzí chuť o ní přemýšlet. A jestli je vůbec záměrem tvůrců, aby o ní divák přemýšlel, když oni o divákovi téměř nepřemýšleli.
Hana Strejčková

„Pro mě představuje Hey, Earth! skupinu lidí, individualit, kolektiv, který hledá krásu, útěchu, sounáležitost, smysl, prospěšnost, porozumění, možná radost, veselí a podobné abstraktní ideje. V průběhu svého hledání naráží na riskantní situace, vstupuje do hry křehkost, možná i absurdita. Neustále tedy testuje a mapuje společenské struktury a systémy, kterým tak úplně nerozumí,“ rozvíjí své úvahy Thomas Steyaert, pro kterého prý tvorba znamená vytvářet problémy a hledat řešení: „Snažím se nebýt přímočarý, často svou práci nazývám ‚nezpodobňující fyzickou komunikací‘. Výraz tváře je vždy přímočarý – když nasadím úsměv, je zjevné, že zažívám něco příjemného. Ale co když se směji tělem a ne obličejem?“