Co když matka nemiluje své dítě bezpodmínečně? Viktorie Hanišová ve své nové knize zpracovává těžká rodinná témata
Koncem roku se na pultech knihkupectví objevil nový román s názvem Neděle odpoledne. Spisovatelka Viktorie Hanišová v něm poodhaluje, že mateřská láska nemusí být za všech okolností bezpodmínečná a že mezi komunitní náboženskou sektou a praktikami takzvaných „šmejdů“ překvapivě není až takový rozdíl.
Viktorie Hanišová vstoupila do české literatury před osmi lety románem Anežka o komplikovaném vztahu matky s adoptivní dcerou. Na rozkrývání zasutých rodinných traumat a křivd jsou postaveny i její dvě následující prózy – Houbařka a Rekonstrukce. „Vycházím z pocitu, když se mi narodily děti – první dcera a potom po třech letech dvojčata. Já jsem řešila vše explicitně, nebyla jsem taková ta intuitivní matka, která na to najede a hned ví, jak to dítě má chytit a kdy ho má pochovat. Musela jsem se to docela dlouho učit… A jak to nefungovalo přirozeně, stále jsem si kladla otázku, jestli nejsem špatná matka… Myslím, že člověk může přijít unavenej z práce, někdy si zařvat, někdy na dítě němít čas, a to je v podstatě v pořádku, když to dítě cítí, že je absolutně milované," říká spisovatelka o své primární motivaci.
Jsou postavy a situace z knih Viktorie Hanišové fiktivní? Má pro hlavní hrdiny reálný předobraz? Jak pracuje s humorem? A kde nachází témata? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Vidím, jak jsou děti křehké a jak lehké je poškodit jejich svět. Trýzní mě to
Má ráda Franze Kafku, E. A. Poea nebo knihy Güntera Grasse, během pandemie koronaviru by se ráda naučila finskou píseň Ieavan Polkka.
-
Spisovatelkou jsem se stala díky tomu, že se mi narodily tři děti, říká Viktorie Hanišová
Debutovala v roce 2015 úspěšným románem Anežka. Letos v dubnu uzavřela Viktorie Hanišová svou „mateřskou“ trilogii vydáním knihy Rekonstrukce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
