Co je a co není holocaust

Vyhlazení 6 milionů evropských Židů za druhé světové války se obecně říká holocaust. To slovo pochází z řečtiny a znamená "zápalnou oběť" v biblickém slova smyslu. Původně metafora nabyla později nového, zcela konkrétního obsahu, s nímž pracují historici i filosofové. Holocaust je jim termínem pro promyšlený nacistický program vedoucí od identifikace židovských obětí přes jejich okradení, sociální a ekonomickou degradaci po shromáždění na jednom místě a likvidaci. Jako takový holocaust označuje genocidu zvláštního druhu, a to nejen co do způsobu provedení, ale i motivace. Z hlediska vrahů si totiž příští oběti zasloužily smrt jen proto, že se narodily. A jejich potomci byli dokonce k smrti odsouzeni ještě dříve, než byli počati.

Toto se tedy rozumí, když se řekne holocaust - ale ne každý chce rozumět.

Nedlouho po zahájení války v Iráku byly propuštěny dvě Italky, držené zde teroristy jako rukojmí. V komentáři významného českého deníku jsem si tehdy přečetl, že "propagandistická hra teroristů s psychicky nepředstavitelně mučenými civilisty patří k nejodpornějším zločinům a je srovnatelná s holocaustem."

Není sporu, že holocaust patřil k nejodpornějším zločinům v lidských dějinách. Proto však ještě každý odporný zločin není holocaustem, a už vůbec není holocaustem propagandistická hra - i kdyby byla sebevíce odsouzeníhodná. Slyšeli jsme svého času politika ODS poukazovat na nedůvěryhodnost svých politických soupeřů výrokem, že se jedná téměř o "osvětimskou lež". Jeden lidovecký poslanec, který už od voleb nezasedá v parlamentu, se zase nechal slyšet, že holocaustem jsou mu interrupce. Když se Evropa potýkala s nemocí šílených krav, jeden význačný činitel našeho zemědělství nabídl v televizi paralelu mezi nuceným vybíjením hovězích stád a deportacemi skupin obyvatel do plynových komor. Arabská, ale i levicová média v demokratických zemích celkem běžně srovnávají izraelskou armádu s nacisty, a dokonce ji obviňují z páchání holocaustu.

Rád bych připomenul, že s ohledem na historickou skutečnost, ale i vzhledem k budoucnosti by bylo dobré zacházet s výrazem holocaust či "osvětimská lež" úměrně jejich skutečnému významu. Považuji to za povinnost vůči zavražděným, ale i vůči nám, živým, narozeným třeba desítky let po válce, pokud si máme vzít z onoho strašného období nějaké poučení. Vždyť je-li Osvětim všude, není nikde. Je-li každá vojenská akce či krutost holocaustem, potom skutečný holocaust zůstává nejprve zastřen a posléze vymazán z paměti.