Charles Ferdinand Ramuz: Vzpomínání na Igora Stravinského
Z rozsáhlého autobiograficky laděného eseje, v němž švýcarský frankofonní prozaik vzpomíná na svá setkávání s významným hudebním skladatelem, představujeme fragmenty týkající se seznámení obou velkých tvůrců na podzim roku 1915. Premiéru poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Švýcarský francouzsky píšící prozaik Charles Ferdinand Ramuz (24. 9. 1878 Cully-sur-Lausanne – 23. 5. 1947 Lausanne) žil po studiích filozofie v Paříži (1902–1914), kde se věnoval literární tvorbě a vydal své první romány, v nichž se přikláněl k naturalismu i k románům vývojové psychologie.
Po roce 1914 se vrátil do Švýcarska, od r. 1930 až do své smrti v r. 1947 žil v ústraní v Cully ve vaudském kantonu. Vaudský kanton spolu se sousedním kantonem valaiským se stal hlavním dějištěm a dominantou jeho románů.
Ve svém životě i tvorbě chtěl být blízko elementárnímu – hledal je v přírodě a v osudech venkovských lidí. Po návratu do země svých předků hledal stopy věčnosti a kontinuity v životě sedláků a v monumentálnosti přírody a živlů.
Ramuzovy vzpomínky na Igora Stravinského vyšly původně v esejistickém souboru Šest sešitů (Six Cahiers, 1928–1929). Autor vzpomíná mj. na spolupráci při přípravě libreta k Příběhu vojáka, ale věnuje se i zcela prostým lidským setkáním dvou osobitých tvůrců.
Související
-
Na „českost“ skladeb Bohuslava Martinů měl vliv i Igor Stravinskij
Tato myšlenka zazněla v rozhovoru s Alešem Březinou, ředitelem Institutu Bohuslava Martinů a hostem Akademie.
-
Nejposlouchanější hry a četby na Vltavě
Nenechte si ujít exkluzivní hry a četby s prodlouženou dobou poslechu.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.