Na „českost“ skladeb Bohuslava Martinů měl vliv i Igor Stravinskij

8. říjen 2017
Bohuslav Martinů

Tato myšlenka zazněla v rozhovoru s Alešem Březinou, ředitelem Institutu Bohuslava Martinů a hostem Akademie.

Právě hledání vlivů a kořenů „českosti“ v díle Bohuslava Martinů je obsahem pořadu vysílaného 10. října 2017.

Pořad zahajuje představení zbytku skladeb, do jejichž názvu Bohuslav Martinů dal přídavné jméno „český“, samozřejmě v různých tvarech. Jde o Českou rapsodii pro housle a klavír, která zazní i v málo známé verzi pro orchestr. Dále o Pět českých madrigalů, Tři české tance pro dva klavíry a Čtyři písně na texty české lidové poezie. Všechna díla vznikla po roce 1940 a skladatel jimi reagoval na významné milníky dějin. Vtělil do nich radost z konce války, strach před uzavřením hranic do rodné země po roce 1948, oslavil jimi krajinu, národ i historii.

Skupina „českých“ skladeb Bohuslava Martinů je zajímavá mj. tím, že autor se vracel ke stejným názvům. Máme tedy od něj dvě různé České rapsodie, ale i různé cykly Českých tanců. To je vítaná možnost pro srovnávací analýzy.

Host Akademie muzikolog Aleš Březina se např. o Třech českých tancích pro dva klavíry vyjádřil již dříve takto:

„Od stejnojmenného díla pro sólový klavír z roku 1926 se tato skladba liší menším zdůrazněním elementů české lidové hudby (zřejmě právě proto nejsou jednotlivé části označeny názvy lidových tanců, nýbrž pouze tempovými označeními), a také syrovějším a abstraktnějším výrazem.“

V rozhovoru pro Akademii pak Aleš Březina přináší vlastní pohled na „českost“ zmíněných děl Bohuslava Martinů. Mj. je toho názoru, že syrový folklorismus Igora Stravinského ovlivnil i způsob, jakým v určitém období přistupoval k prvkům české lidové hudby i Bohuslav Martinů. Toto, ale i mnohé další přinese Akademie 10. října 2017 v díle s názvem „České“ skladby Bohuslava Martinů (2. díl).

Autor:ČRo Vltava