Česká taneční platforma hledá český tanec na vývoz. Letos po čtyřiadvacáté

Česká taneční platforma 2018: Vypravěč
Česká taneční platforma 2018: Vypravěč

Letošní 24. ročník festivalu Česká taneční platforma nabídne výběr toho nejzajímavějšího, co vzniklo převážně v uplynulém roce na české taneční a pohybové scéně. Koná se od 4. do 7. dubna.

Do hlavního programu porota vybrala sedm děl. Diváci se mohou těšit například na představení souborů Farma v jeskyni, VerTeDance, DOT504, Spitfire Company nebo od tvůrců Jana Komárka, Martina Talagy a Elišky Brtnické. Podle ředitelky a zakladatelky Tance Praha Yvony Kreuzmannové vybrat sedm z více než čtyřiceti přihlášených děl nebylo jednoduché.

„Není snadné najít konsenzus, která díla podle nás obstojí z hlediska diverzity, kvality a schopnosti zaujmout zahraniční publikum,” říká. „Trvám na tom, že vybíráme díla podle umělecké kvality. A to každý sám za sebe může vnímat odlišně. I díla, která jsou na vysoké umělecké úrovni, mohou čelit připomínkám a kritice. Jedna část je třeba kvalitní interpretačně, stavbou, nebo komplexitou díla, ale dramaturgicky je slabší. A pak se bavíme o tom, která složka je kvalitní a která je tak málo kvalitní, že už to nelze pustit dál,” popisuje proces výběru přihlášených děl ředitelka Kreuzmannová ve vltavském Artcafé.

Česká taneční platforma vyváží české pohybové a taneční divadlo do zahraničí

Česká taneční platforma vznikla v roce 1994. Tehdejším cílem bylo především pomoci rozvoji české taneční scény, upozornit na ni a zařadit jí na evropskou úroveň. Vyvážet české umělce se v posledních pěti letech daří a zásluhu na tom nese právě i Česká taneční platforma. Tanečnice a choreografka Tereza Hradílková, která na loňském ročníku festivalu za představení Švihla získala cenu Taneční inscenace roku 2017, má nabídky například z Paříže, či Amsterodamu.

„Díky ocenění a účasti na festivalu máme mnoho zahraničních možností, což je skvělá příležitost.” Tanečnice ve vysílání prozradila, že dostala také zahraniční nabídku na koprodukci svého dalšího projektu. „Je inspirovaný rolí dirigentky nebo dirigenta a budu na něm spolupracovat s hudebníkem Tomášem Dvořákem aka Floexem,” říká Hradílková. Premiéra chystaného projektu by měla mít premiéru ke konci roku 2018 v divadle Ponec.

V porovnání se zahraničím u nás chybí prostor, čas a finanční podpora na etapu prozkoumávání díla

Během vysílání se řeč stočila i na otázku komplexity děl z hlediska zpracování a na to, kde je hranice, kdy sice důležité ale přitom vedlejší prvky představení mohou znehodnotit zážitek ze samotného obsahu. Podle choreografky a členky dramaturgické rady festivalu Česká taneční platforma Petry Hauerové se tyto hranice musí vždy hledat a na to v České republice zatím nejsou dobré podmínky. „Umělci nemají čas, prostor a většinou ani finanční podporu, aby to prozkoumávali,” tvrdí Hauerová.

Nové představení Spitfire Company se pokouší zastavit čas

Constellations II (Time For Sharing) souboru Spitfire Company

„Nadchlo by mě, kdyby diváci po představení zapomněli na to, co se dělo na jevišti, a v myslích jim zůstaly jen asociace, které v nich inscenace vyvolala,“ říká Petr Boháč.

K podmínkám v Česku se kriticky vyjádřila i Tereza Hradílková. „V zahraničí je běžné, že dostanete peníze nebo finanční podporu na „research”. Máte třeba dva roky na to, abyste dílo prozkoumali, a pak teprve jdete do finálního výsledku,” porovnává podmínky pro tvorbu tanečnice. „Každé dílo zraje. Etapa prozkoumávání může být dobrá pro promýšlení technologií i tématu, hledání hlubšího obsahu, o který jde, a pak je teprve možné se posouvat ke komplexnímu výrazu. Tohle u nás chybí. Princip repertoárových divadel je zde nastaven tak, že máte k dispozici tanečníky a orchestr od tehdy do tehdy, a musíte to stihnout. A to není dobře, to je nezdravý způsob,” uzavřela debatu ředitelka Tance Praha Kreuzmannová.

Celý záznam pořadu včetně rozhovoru o 25. ročníku festivalu Dny evropského filmu (5. - 12. 4. 2018) a současné slovenské hudby podle výběru Petra Dorůžky si můžete poslechnout zde:

Spustit audio

Související