„Je to tanec, není to tanec?“ aneb O trendech současné taneční scény

21. duben 2017
Slovo o divadle

Česká taneční platforma už 23 let upozorňuje na výjimečné počiny na poli současného tance. V posledních letech se na jejím programu stále častěji objevují inscenace, v nichž se netančí. Letošní vítěznou inscenací se stala Švihla Terezy Hradílkové, představení, v kterém autorka a interpretka téměř hodinu skáče přes švihadlo a vypráví svůj příběh.

Co tedy lze považovat za tanec a co už ne? Existují na to vůbec nějaká pravidla, kritéria? Krása pohybu, estetika, ladnost, emoční náboj už nehrají roli? Jaké jsou vlastně trendy současného tance u nás a v zahraničí?

Podle taneční publicistky Jany Návratové je současný tanec podmíněn jediným kritériem a tím je sdělení, obsah. "Karma příběhu současného tance vznikla tak, že se tvůrci chtěli odlišit od vyprázdněného pohybu v klasickém baletu, chtěli vnímat a tvořit jiným způsobem. Proto jde především o obsah, který ale musí být adekvátně ztvárněn, tudíž i technická, profesionální forma je nesmírně důležitá."

Tanečnice, choreografka, členka dramaturgické rady a poroty České taneční platformy Petra Hauerová si myslí, že konceptem může být i samotná ladnost či krása. "Pro mě je tanec spíš měřítko vnitřních hloubek a pocitů tvůrců. Nemám v tom žádné hranice. Dokážu se hodiny dívat na stojící postavu v prostoru, zabývající se banální činností. Pokud mi to dává v nějakém kontextu hlubší smysl, pak to přijímám jako umění. Potřebuji ale umění, které má hloubku."

Vzhledem k stále většímu počtu pohybových inscenací, které se prezentují v rámci České taneční platformy, by měla přehlídka podle Petry Hauerové nést nějaký podtitul. "Už to zkrátka není jen taneční platforma, nehledá se jen tanečník roku. Možná by to chtělo aktualizovat další aspekty, které se k platformě váží, aby to bylo divákům a zahraničním hostům srozumitelnější."

A jak si vůbec stojí současný tanec v Česku? Podle obou odbornic nyní hledá nové formy a obsah, nový koncept, prochází jakousi redefinicí. Ocitl se na předělu a rozhlíží se kam dál. Zároveň je tu i řada vyzrálých souborů a jednotlivých tvůrců, kteří svými inscenacemi podávají svědectví o svém nitru, o stavu společnosti, o problémech, které nás obklopují. Stejně jako jiné druhy umění, i tanec to činí synkreticky a využívá k tomu nejrůznějších prostředků. "I v současné hudbě, ve výtvarném umění máte projekty, které berou do hry tanec, literaturu nebo film. Myslím, že je to taková cesta ke splynutí všech těchto uměn k tomu, aby něco důležitého řekly," soudí Jana Návratová.

V pořadu věnovaném současnému tanci zazní také krátký rozhovor s autorkou a interpretkou vítězné taneční inscenace Terezou Hradilkovou a s držitelkou titulu Tanečnice roku Helenou Arenbergerovou.

Spustit audio