Bouřlivák Miles Davis vzpomíná

Miles Davis se zapsal do dějin hudby jako největší inovátor a vizionář jazzového žánru. Na své muzikantské cestě potkal dva jazzmany, hrající v té době velmi populární bebop, Dizzyho Gilespieho a Charlieho „Bird“ Parkera. Spolupráce s bebopovými hráči ho vedla směrem k novému stylu, originálnímu obsazení. Nazval ho „cool jazz“.

Miles Davis proslul svými provokativními výroky ohledně rasy a barvy pleti. Čtyři roky bojoval se závislosti na heroinu. Měl mimořádný dar slyšet v hlavě muziku a dát dohromady excelentní kapelu. Stál také u zrodu free jazzu, to už jsme v roce 1968, kdy přibral Joa Zawinula jako druhého hráče na klávesy. V sedmdesátých letech dál experimentoval se zvukem pomocí různých elektrických syntetizátorů a měl stále větší potřebu spojovat svou hudbu s tehdy velice populárním žánrem funky. Největší diíla zkomponoval a vydal na deskách po roce 1981, kdy se podruhé vyléčil z drogové závislosti. Největší úspěch zaznamenalo album Tutu z roku 1986. Roku 1991 Miles Davis umírá.

Davisova Autobiografie vznikla v 80. letech 20. století z rozhovorů, které s proslaveným jazzmanem vedl publicista a básník Quincey Troupe. Vzpomínky Milese Davise přeložil Josef Rauvolf, který tím dosvědčil mimořádnou znalost jazzové kultury včetně muzikantského slangu a stovek jmen i přezdívek. Z knihy čte Michal Pavlata v režii Vladimíra Gromova, mezi ukázkami zní samozřejmě hudba Milese Davise.