Na dně propasti perlička

„Honza byla labutí bílou s poraněnou perutí, ale s krásnýma velikýma a smutnýma očima a se srdcem prokleté básnířky. V hlučné společnosti sedávala jako perla na dně propasti posunutým okem zírala tam, kam se dívávali moudří rabíni, kteří přečkali několik pogromů...,“ vzpomínal Bohumil Hrabal.

Jana Krejcarová (Černá) se narodila 14. srpna 1928 novinářce Mileně Jesenské a avantgardnímu architektu Jaromíru Krejcarovi. Dorůstala pod dohledem svého dědečka, profesora zubního lékařství Jana Jesenského, poté co její matka byla pro svoji odbojovou činnost v roce 1939 zatčena a uvězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, kde v roce 1944 zahynula. Jana navštěvovala reálné gymnázium, studovala na dvouleté grafické škole a dokonce absolvovala jeden ročník konzervatoře.

Vlivem intelektuálního prostředí, povahy a uměleckých sklonů matky vedla nespoutaný bohémský život. Nikdy nebyla zaměstnaná, živila se psaním a příležitostnou prací. Účastnila se „podzemních“ aktivit surrealistické skupiny (Karel Teige, Vratislav Effenberger) a tzv. Spořilovské surrealistické skupiny (Zbyněk Havlíček, aj.), od roku 1950 pak i skupiny mladých literátů a výtvarníků vyznávajících nový civilismus a totální realismus, do které patřili např. Ivo Vodseďálek, Mikuláš Medek, Zbyněk Sekal a Egon Bondy.

Jana Krejcarová byla několikrát vdaná, byla matkou pěti dětí, byla i rok vězněna pro zanedbávání péče o ně. Její komplikovaná životní pouť končí 5. ledna 1981 autonehodou.

Egon Bondy, v jehož životě hluboce uvízla, v den jejího pohřbu napsal: „Pohřbívají ji v těchto minutách a já sedím daleko vzdálený v mrazivém městě kde o ní nikdo neví, že byla tím největším, co může člověk dosáhnout.“

Připravili: Tamara Salcmanová a Miroslav BuriánekRežie: Miroslav Buriánek