Bolest a sláva bouřliváka z La Mancha

Penelope Cruzová ve filmu Bolest a sláva
Penelope Cruzová ve filmu Bolest a sláva

Nový film Pedra Almodóvara nepředstavuje absolutní vrchol jeho filmografie, ale dává nahlédnout do nitra kultovního tvůrce.

Někdejší enfant terrible španělské kinematografie, režisér Pedro Almodóvar přichází po žánrově laděných snímcích, jako byl thriller Kůže, kterou nosím (2011) nebo komedie Rozkoš v oblacích (2013) s výsostně bilančním projektem, ve kterém se ohlíží za svým dětstvím, prvními milostnými vztahy, tvorbou a stárnutím. Samotným Almodóvarem inspirovaná postava filmového režiséra Salvatora Mallo (Antonio Banderas) se ve vzpomínkách vrací do 60. let, kdy s rodiči emigroval do Valencie a k dalším zásadním okamžikům a osobám jeho života ve snaze překonat tvůrčí krizi a neutuchající bolesti těla i duše. Almodóvarův nejnovější počin byl již tradičně premiérově uveden na filmovém festivalu v Cannes, kde se o něm mluvilo jako o nejvíce osobním filmu tohoto režiséra, byť prvek autobiografičnosti byl podstatný i pro některá jeho předchozí díla. V Oscarem ověnčeném filmu Vše o mé matce (1999) skládal poctu ženám svého života a hereckým filmovým múzám, ve snímku Špatná výchova (2004) se vyrovnával s traumaty způsobenými sexuálním zneužíváním v dětství a vlastní nedůvěrou v náboženské instituce; návrat do jeho dospívání v kraji La Mancha zprostředkoval v oceňovaném dramatu Volver (2006). Bolest a sláva je oproti dřívějším snímkům tohoto autora více introspektivní, zaměřená na reflexi vlastního pracovního i osobního života skrze vzpomínky a poprvé se výrazněji v rámci jeho filmografie objevuje téma stárnutí.

Z filmu Bolest a sláva

Sám se vzpomínkami

Jeho rané filmy, natočené v kontextu uvolnění cenzury po smrti Francisca Franca, byly velmi sexuálně nabité; častokrát zaplněné postavami neheterosexuální orientace, ve kterých kloubil postupy klasického hollywoodského filmu s tradičním evropským skepticismem a ironií do silné autorské vize. Ve svém novém filmu je Almodóvar o poznání méně sexuálně explicitní a klade důraz na úlohu prvních milostných vzplanutí v životě jedince a jejich vlivu na budoucnost. To je patrné především v případě, pokud film porovnáme s jeho starším dílem Zákon touhy (1987), ve kterém se taktéž objevuje Almodóvarem inspirovaná titulní postava filmového režiséra. Zatímco v Zákonu touhy je režisér vržen do víru vášně k mladšímu milenci, který jeho city neopětuje a spletitých rodinných vztahů, tak v Bolesti a slávě, jež jakoby pomyslně na tento starší snímek navazuje, je režisér opuštěn svými láskami a po smrti rodičů zůstává sám jen se vzpomínkami. Po delší době se v Almodóvarově filmu objevuje výrazně mužské hledisko, skrze které na příběh nahlížíme, ale hlavními hybatelkami děje jsou již tradičně ženy. Penélope Cruz tak už poněkolikáté u Almodóvara ztvárňuje až archetypální postavu matky, ke které má její syn silné pouto a je to ona, kdo zásadně uvádí do pohybu rodinný život navzdory submisivnímu manželovi.

Antonio Banderas a Leonardo Sbaraglia ve filmu Bolest a sláva

Návrat z Labyrintu vášní

Pedro Almodóvar si za svou kariéru vydobyl pozici prominentního autora, který se řadí ke komerčně nejúspěšnějším španělským filmařům a kontinuálně spolupracuje s ustáleným tvůrčím týmem. Producentem snímku je již tradičně jeho bratr Agustín Almodóvar, hudbu pro film zkomponoval dvorní skladatel Alberto Iglesias a v hlavních rolích září osvědčení herci, které známe z jeho předchozích snímků. Vděčnou hereckou příležitost film poskytuje především Antonio Banderasovi, který u něho debutoval téměř před čtyřiceti lety v Labyrintu vášní (1982). Ten se díky jejich vzájemné tvůrčí alianci přehrál z rolí juvenilních milenců a fatálních mužů do ideálního předobrazu samotného Almodóvara. Za svůj výkon v roli stárnoucího režiséra paralyzovaného bolestmi těla a dobrovolně žijícího v ústraní společenského a kulturního dění, získal na letošním festivalu v Cannes ocenění pro nejlepšího herce.

Na nejnovějším počinu Pedra Almodóvara není nakonec nejzajímavější, jak a do jaké míry kombinuje fikci a skutečný život samotného režiséra, ale spíše to, na kolik zapadá do členité mozaiky jeho předchozích příběhů a dotváří tak celkový obraz jeho postmoderního filmového díla. Film má klasické atributy Almodóvarových děl; jako je sofistikovaná práce s barvami (především červenou), kombinování populárních elementů masové kultury hollywoodských filmů, reklamy, televize a vysoké kultury evropského autorského filmu nebo důmyslná narativní struktura, jejíž výstavba je odhalena až na samotném konci. A i když Bolest a sláva nepředstavuje absolutní vrchol Almodóvarovi filmografie, s jeho předchozími díly zdařile komunikuje a dává zase o něco více nahlédnout do nitra tohoto kultovního tvůrce.

Antonio Banderas a Nora Navas ve filmu Bolest a sláva

Bolest a sláva / Dolor y gloria (2019)

Hrají: Penélope Cruz, Antonio Banderas, Asier Etxeandia, Leonardo Sbaraglia a další        

Režie: Pedro Almodóvar
Scénář: Pedro Almodóvar
Kamera: José Luis Alcaine
113 min., distribuce: BIOSCOP (premiéra: 23.05.2019)

Spustit audio
autor: Jan Bodnár

Související