Všichni to vědí. Líbivě generický přestup oscarového Íránce do světa španělského filmu
Penelope Cruzová a Javier Bardem jsou hlavními hvězdami nového filmu oscarového íránského režiséra Asghara Farhádího.
Španělsky mluvený snímek předního íránského režiséra a dvojnásobného držitele Oscara Asghara Farhádího v loňském roce zahajoval renomovaný mezinárodní filmový festival v Cannes. Děj je zasazen na idylický španělský venkov, kam se po letech vrací krásná Laura na svatbu své sestry Any. Aně přišlo blahopřát široké příbuzenstvo a také rodinný přítel Paco, charismatický vinař, který má k Lauře z minulosti velice blízký vztah. Rodinnou veselici uprostřed sluncem zalitých vinic ale zkalí únos Lauřiny dcery, energické dospívající Irene. Únosci požadují vysoké výkupné, které zchudlá rodina nedokáže zaplatit. Celá situace se stane katalyzátorem vzájemných vztahů a na povrch vystupují staré křivdy, tajemství a lži.
Nespojitá kombinace romantického melodramatu, rodinného dramatu a detektivního thrilleru
Pro Asghara Farhádího představuje Všichni to vědí po Minulosti, která vznikla ve francouzské koprodukci, druhý snímek v cizím jazyce. Hvězdně obsazená španělská produkce má na první pohled řadu atributů Farhádího předchozích snímků. Chce přinést analýzu rodinných vazeb, vztahu k dětem, ekonomických a třídních rozdílů a odkrývat zapomenutá tajemství, které – jak název lakonicky napovídá – všichni znají a pouze se o nich nemluví. Přesto je velice těžké nacházet ve snímku Farhádího rukopis a nepozastavovat se nad tím, co vlastně sledujeme. Vizuálně líbivý žánrový hybrid v sobě pojí romantické melodrama, rodinné drama či detektivní psychologický thriller, pročemž výsledek působí nespojitě a nedotaženě. Strukturně vnímám ve filmu dvě narativní linie, kolem kterých oscilují mikrolinie vedlejších postav. Jako dominantní vystupuje milostný čtyřúhelník mezi Pacem, Laurou, Lauřiným manželem Alejandrem a Pacovou partnerkou Beou. Sekundární linií je pak únos Irene, který katalyzuje první linii a přestavuje zvláštně anitklimaktický žánrový celek. V závěrečné sekvenci nevychází napětí z toho, zda bude unesená dívka nalezena a zachráněna, ale z toho, v jakém vztahu k ní je její zachránce a jaké má pohnutky.
Pokud bychom měli na základě předchozí Farhádího tvorby určitá očekávání ohledně vizuálního stylu, přináší Všichni to vědí velké překvapení. Prosluněná a rozverně jihoevropská atmosféra připomíná více únikové romantické snímky jako na příklad Pod toskánským sluncem / Under the Tuscan Sun/ či Dobrý ročník /A Good Year/, než Klienta či Rozchod Nádera a Simin. Farhádí na Všichni to vědí spolupracoval s Almódovarovým kameramanem José Luisem Alcainem. Výsledkem jsou esteticky podmanivé, zemitými barevnými tóny prosycené obrazy, které pravděpodobně podpoří zájem turistů o španělský region, jejich katalogová fotogeničnost je ale vůči ději spíše rušivá. Když se snímek ve své třetině přelomí z romantického „setkání po letech” do thrilleru, začne být vizuální složka filmu v rozporu s atmosférou, podrývá napětí a strhává na sebe pozornost. Pracuje proti přístupu, který u Farhádího předchozích snímků dokázal podtrhnout jejich silné stránky – sevřenost, vhled do psychologie postav a přenos jejich vnitřní tenze na diváka.
Ve Všichni to vědí Farhádí opět pracuje s tématem tajemstvím, jehož odhalení přinese zásadní dějový zvrat či katarzi. V tomto případě ale s rozpačitým výsledkem, protože hlavní odhalení je předvídatelné již z úvodní sekvence filmu. Plně si ho nicméně uvědomíme až poté, co se zorientujeme ve velkém množství postav a dosadíme si jejich vzájemné vztahy.
Farhádí do svého filmu obsadil výrazné hvězdy španělské kinematografie a kvalitní herecké výkony dokáží přidat hloubku jinak mnohdy plochým situacím a zajímavě překvapit tím, kam postavy posouvají. Klíčovým aspektem filmu je pak charisma a vzájemná energie hlavní dvojice Penelope Cruz a Javiera Bardema, kteří dokáží postihnout milostnou historii svých postav, fyzickou touhu a vnitřní propojení minimálními hereckými prostředky, enigmaticky a důvěryhodně.
Marketingový potenciál a ztracená identita
Všichni to vědí je z mého pohledu snímek, který z Farhádího filmografie vybočuje tím, jak je líbivě generický. Provází jej pocit, že režisér v tomto případě narážel na kulturní a pravděpodobně i jazykovou bariéru v jejímž důsledku uchopil španělské prostředí stereotypně, jako vnější pozorovatel s jinými kulturními kořeny. Obklopil se výraznými španělskými umělci v téměř všech hlavních profesích mimo režie, scénáře a střihu, ale film jako by paradoxně ztratil svou identitu. Pokud ale odhlédneme od Farhádího autorské osobnosti a jistě nemalých očekávání, Všichni to vědí je marketingově atraktivní snímek s velkým diváckým potenciálem. Při nejmenším pro milovníky španělského hvězdného systému – jeho kola film roztáčí velmi uspokojivým způsobem a nepochybně si řada diváků odnese z kina intenzivní touhu po tom, aby je mužný Javier Bardem pozval na skleničku riojy.
Všichni to vědí (Todos lo saben, Španělsko / Francie / Itálie, 2018), 132 min.
Scénář a režie: Asghar Farhadi
Kamera: José Luis Alcaine
Hudba: Javier Limón
Hrají: Javier Bardem, Penélope Cruz, Ricardo Darín, Bárbara Lennie, Carla Campra a další.
Distribuce: Aerofilms, česká premiéra: 21. 2. 2019
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
