Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková

Bellová není na české literární scéně žádným nováčkem. Už v roce 2009 vydala útlý svazek nazvaný Sentimentální román, po něm následovaly další dvě knihy: Mrtvý muž a Celý den se nic nestane. I když už za ně sklidila řadu kladných ohlasů od čtenářů i kritiky, výrazně na sebe upozornila v roce 2016, kdy se na trhu objevilo Jezero – příběh o putování chlapce Namiho světem, který se mění v pustinu. Za něj byla nominovaná na cenu Magnesia Litera v kategorii Próza, nakonec ale zvítězila v kategorii jiné – Kniha roku. A úspěch pak korunovala ještě Cena Evropské unie za literaturu.

V roce 2019 pak Bellová do jisté míry navázala na poetiku Jezera románem Mona – jednalo se o prózu obdobně zeměpisně neukotvenou, dystopicky laděnou a nabízející silný univerzální příběh s jistým společenským přesahem. V loňském roce vydala svou první povídkovou sbírku, nazvanou Tyhle fragmenty a obsahující z velké části už dříve publikované texty.