Baťa bez bot aneb Investiční aktivity Tomáše Bati

8 fotografií

Při vyslovení jména Tomáš Baťa (1876–1932) většině z nás vytanou na mysli boty a jejich velkovýroba. Baťův Zlín byl v polovině 20. století bez nadsázky hospodářským a sociálním fenoménem.

Na začátku 30. let minulého století koncern Baťa však již zdaleka nebyl pouze obuvnickou továrnou. Baťovci se prosazovali v příbuzných oborech gumárenských, byli činní v dopravních projektech a dnešní terminologií by se dali označit též za šikovné developery. I díky tomuto širokému a především funkčnímu podnikatelskému základu se i po tragické smrti T. Bati mohly baťovské výrobní i sociální systémy dále rozvíjet.

Na Tomášovy snahy navázal nevlastní bratr Jan Antonín (1898–1965) se spolupracovníky. Zapomínat by se nemělo především na Dominika Čiperu a Hugo Vavrečku. Základ úspěchu firmy byl přitom dán ještě za života Tomáše Bati, který ve svých úvahách promýšlel řadu mezioborových problémů a výzev, od vzdělání a výzkumu až po zdravotní péči ve městě, jež se za jeho starostování rozrůstalo nevídaným tempem.

Kolážová pohlednici firmy Baťa. Na portrétu Tomáš Baťa|foto:Profimedia

Mezi zjevnými talenty Tomáše Bati vedle novátorství vynikaly komunikativnost a „čich na lidi“. Dobrou personální politikou dokázal zakladatel firmy přilákat do Zlína řadu schopných jedinců z celého Československa. Tak byl na východní Moravě položen základ pro rozvoj mnoha oborů, nejen obuvnictví a gumárenství, ale též výroby strojů, letectví, stavebnictví, polygrafie, designu, filmové tvorby, propagace atd.