BáSnění Yvety Shanfeldové
Vladimíra Čerepková, Inka Machulková, Oldřich Mikulášek a Michal Čapek. Česká básnířka žijící v USA čte a komentuje básně svých oblíbených autorů i své vlastní texty.
Yveta Shanfeldová (rozená Tausingerová) se narodila v roce 1957 v Praze. Vystudovala hru na klavír na Pražské konzervatoři. V roce 1976 emigrovala do Kanady a odtud pak do USA, kde v současnosti žije. Ve Filadelfii absolvovala Curtisův hudební institut a několik let studovala anglistiku na Pensylvánské univerzitě.
Svou básnickou a prozaickou tvorbu i své překlady moderní americké poezie publikovala Yveta Shanfeldová v řadě časopisů, například v Hostu, Tvaru, Listech nebo v Aluzi. Vydala básnické sbírky Noční krční hřídel (2006), Místo nedělí (2008), Nahmatávání dna (2012), Máme to ještě lehké, jak jednou bude jasné (2017), Skromná místa nespaní (2020), a prózu Americký román (2020). S básníkem Milanem Děžinským přeložila výbor z poezie americké básnířky Sharon Oldsové Papežův penis a jiné básně (2014).
ÚDAJE O VYDÁNÍ
- Inka Machulková: bez názvu Na odvrácené straně mojich vzpomínek…, bez názvu Zdálo se mi… (z rukopisu)
- Yveta Shanfeldová: U města, Na podušce (ze sbírky Nahmatávání dna, Malina 2012)
- Oldřich Mikulášek: Veliké černé ryby (ze sbírky Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt, Blok 1981)
- Vladimíra Čerepková: Stín anděla (ze souboru Nabíledni prázdno, Torst 2014)
- Michal Čapek: Pohledávky, bez názvu Pršelo… (ze sbírky Na zásvětí, Host 1999)
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Tichý blázen Ota Pavel aneb Život je krásný i krátký
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
