BáSnění Petra Mazance

Petr Mazanec (1945) se narodil v Ústí nad Labem a část dětství prožil v Děčíně – Podmoklech. Za svůj rodný kraj ale považuje Vysočinu. Mládí prožil v Kamenici nad Lipou a v blízkém Rytově. Na FF UK vystudoval dějepis a český jazyk. Celý život pak působil jako učitel na Střední průmyslové škole strojnické v Pelhřimově. Žije v obci Veselá u Počátek.

Sbírky básní si Petr Mazanec nejprve v malém počtu výtisků vydával sám, od roku 2009 patří ke kmenovým autorům nakladatelství Dauphin. Po autorském výboru Jarní chodec (2009) a souboru Zachtělo se mi (2011) vydal sbírky Kdo v zlaté struny zahrát zná (2012), Sedmý sešit (2013), Osmý sešit (2015), Devátý sešit (2016), Asi už poslední (2019) a Podivné sonety a jiné básně (2021).

V letech 1990 až 2009 byl Petr Mazanec pravidelným přispěvatelem sborníků skupinky absolventů FF UK z 60. let, které vydávali autoři vlastním nákladem pod názvem Listopad. Literárně a edičně se podílel na vydání pěti publikací k dějinám a osobnostem obce Veselá, souboru kázání ThDr. Jaroslava Kadlece a vzpomínkám přátel a farníků na tohoto významného českého církevního historika.

Petr Mazanec je také autorem knih Taktéž tam byli (spolu s Adamem Karbašem, 2016) a Cesty „protistátních zločinců“ (spolu s Jitkou Zlukyovou, 2021) věnovaných regionálním politickým procesům v 50. letech a publikace Nebyl to trestný čin, napsala (2018), ve které sleduje průběh nedávné bytové kauzy v Pelhřimově.