BáSnění Jaromíra Typlta

Jaromír Typlt (*1973) pochází z Nové Paky. Jako gymnazista vydával rané texty a mystifikace ve strojopisné edici Demolice. Studia filozofie a bohemistiky na Univerzitě Karlově absolvoval prací věnovanou českému surrealismu. Básněmi, eseji, literárněkritickými texty a polemikami vstupuje na českou literární scénu počátkem 90. let.

Jakmile vstoupíte do tohohle zvláštního kamenění, kterým je psaní básně, tak se vám může stát, že nakonec svůj záměr proti slovům neprosadíte.
Jaromír Typlt

Patří k nejvýraznějším představitelům své generace. Odmítá novodobou konvenčnost. Konstruuje vlastní básnický vesmír. Píše s důrazem na imaginaci a hru s absurdními dimenzemi jazyka.

Cenu Jiřího Ortena získal za básnickou sbírku Ztracené peklo (Český spisovatel, 1994). Na sklonku tisíciletí experimentuje s přesahy literatury do dalších uměleckých oborů. Vzdaluje se proklamačnímu charakteru textů i programové inspiraci surrealismem. Zdůrazňuje výrazné tvůrčí gesto a hravý experiment.

Texty publikuje převážně v bibliofilských edicích. S libereckým grafikem Janem Měřičkou vytváří autorské knihy (že ne zas až, Host 2004). Záměrně prostupuje hranice mezi poezií, prózou a esejem (Stisk, Torst 2007). Představa, že báseň nemá zůstat uzavřena v jediné podobě, naplňuje také zatím poslední Typltovu sbírku (Za dlouho, Argo 2016).

Jaromír Typlt je autorem monografie sochaře Ladislava Zívra (Kant, 2013). Se Zuzanou Li přeložil z čínštiny básníka Jidi Majia (Slova v plamenech, Dauphin 2016). S hudebním skladatelem Michalem Ratajem vytváří zvukově-textové improvizační Škrábanice s využitím čtyřkanálového zvuku (živě v klubu Školská 28, 2009), studiovou nahrávku vydalo Polí5 (2014).

Jako performer účinkuje Jaromír Typlt ve scénických zpracováních dadaistické poezie. S Pavlem Novotným v představení podle básně Kurta Schwitterse Ursonate (2006), ve skladbě Miroslava Tótha BallOnAir (2016), kde interpretoval fónickou poezii Hugo Balla.