Basement Jaxx - Scars - RECENZE
"Vodku nebo křídla?" "Radši pivo, budu chvíli brzdit, hele ta holka se s náma chce vyfotit, no pocem!" Basement Jaxx nikdy nedělali hudbu proto, aby ostatním ukázali, jak jsou sečtělí a že mají rádi Philipa Glasse. Ryzí, čuňácké hedoné.
Ráno zjistíte, že kalhoty máte prosáklé colou a kubánským rumem a mobil nikde a přesto jste pořád ještě šťastní, tak. Remedy, Rooty, Kish Kash, famózní klubový pop. Ale v Čechách se o nich často říkalo, že jsou alternativní nebo dokonce underground. Poslední dvě desetiletí ksč-popu vyrazily do národa názor, že co je vkusné, to nemůže být pop, a opatrnost komerčních rádií, která Basement Jaxx začala hrát vždycky až v několikaletém závěsu, udělala zbytek. Přesto Basement Jaxx nikdy nic z toho nebyli, ani underground ani alternativa, prostě pop, který postupně ztrácel svoje přízvisko "klubový", tím jak rostl. A teď deset let po Remedy, tři roky po Crazy Itch Radio, se to všechno završilo.
Ale trochu jinak než by před deseti lety někdo čekal. Z Basement Jaxx se nestal pop, oni se stali plnokrevným popem, tím z německých satelitů. V tom je rozdíl. Basement Jaxx nezměnili svět kolem sebe, změnili sebe. Dřív samozřejmě vkusní a nekompromisní, teď někdy až příliš jednoduše cucaví. Ten, kdo má vedle Basement Jaxx rád třeba ještě Scissor Sisters, se teď diví, v čem se to babrám. A vím, že takových lidí nebylo nikdy málo. Jenže taky vím, že není málo těch, kdo mezi těmito kapelami viděli vždycky rozdíl. A ten teď na Scars mizí před očima. Jo, řešit s Basement Jaxx otázku vkusu bylo vždycky tak nějak navíc. Proč? Protože byl vždy samozřejmě přítomen. Navzdory kořenům v houseu, kde patřilo vždycky k dobrému bontonu si s kýčem hrát a nebo se o něj vůbec nezajímat.
Basement Jaxx pořád ještě dokáží skládat tak jako kdysi, když jim Santigold hostuje v Saga, nebo když jim Kelis otevře desku ve Scars, krásně neomaleně manipulují s nahrubo nasekanými samply, do skoku, ale není potřeba to prožívat jako guilty pleasure. Jenže jakoby na to ani nebyli pyšní, je tady totiž ještě druhá půlka desky. Raindrops a třeba Feelings Gone se Samem Sparroem. A to zní s prominutím jako Mika. Gay pop pro přiboudlé. A právě tuhle polovinu desky stavějí Basement Jaxx na odiv, točí k ní klipy, pouštějí z ní singly na blogy. Jedna půlky desky se proplétá tou druhou a lepí ji a špiní. Nepředvídatelně, bez důvodu. Day Of Sunflowers s Yoko Ono zní podobně jako my Turn s Lightspeed Championem. Prsty ulepené od brilantýny a umělé papriky z chipsů si poklepávají na volant taxíku někde v Bulharsku. Velká jména nezachrání nic. Tohle není pohrávání si s kýčem á-la Daft Punk, ani dobrý vlezlý pop, je to jen otravné. Basement Jaxx udělali čtyři fantastické tracky, s výjimkou What A Girl Gotta Do a Twerk ve které hostuje Yo Majesty už o nich byla řeč. Okolo nich se pak už klene něco co sice nebude rozčilovat každého, kdo měl Basement Jaxx rád z dřívějška, ale nemalou část jejich dřívějších fans to možná vytočí natolik, že budou jen těžko hledat chuť poslouchat i to málo ze Scars, co za to stojí. Je to škoda. Proč nenatočili radši jen EP? Protože nechtěli, jasně. Na to mají právo a vy zase máte právo je po deseti letech přestat obdivovat bez výhrad.
Basement Jaxx feat. Sam Sparro - Feelings Gone - VIDEO Basement Jaxx ft. Santigold - Saga web kapely
Nejposlouchanější
-
George Bernard Shaw: Pygmalion. Jiřina Bohdalová a Miloš Kopecký v brilantní irské komedii
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Vladislav Vančura: Šlépějemi krále Přemysla. Král železný a zlatý a jeho hledání vyvolené ženy
-
Charles Dickens: Vánoční koleda čili Vánoční povídka s duchy. Dojemná proměna lidského srdce
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.