Basement Jaxx - Scars - RECENZE

Ráno zjistíte, že kalhoty máte prosáklé colou a kubánským rumem a mobil nikde a přesto jste pořád ještě šťastní, tak. Remedy, Rooty, Kish Kash, famózní klubový pop. Ale v Čechách se o nich často říkalo, že jsou alternativní nebo dokonce underground. Poslední dvě desetiletí ksč-popu vyrazily do národa názor, že co je vkusné, to nemůže být pop, a opatrnost komerčních rádií, která Basement Jaxx začala hrát vždycky až v několikaletém závěsu, udělala zbytek. Přesto Basement Jaxx nikdy nic z toho nebyli, ani underground ani alternativa, prostě pop, který postupně ztrácel svoje přízvisko "klubový", tím jak rostl. A teď deset let po Remedy, tři roky po Crazy Itch Radio, se to všechno završilo.

Ale trochu jinak než by před deseti lety někdo čekal. Z Basement Jaxx se nestal pop, oni se stali plnokrevným popem, tím z německých satelitů. V tom je rozdíl. Basement Jaxx nezměnili svět kolem sebe, změnili sebe. Dřív samozřejmě vkusní a nekompromisní, teď někdy až příliš jednoduše cucaví. Ten, kdo má vedle Basement Jaxx rád třeba ještě Scissor Sisters, se teď diví, v čem se to babrám. A vím, že takových lidí nebylo nikdy málo. Jenže taky vím, že není málo těch, kdo mezi těmito kapelami viděli vždycky rozdíl. A ten teď na Scars mizí před očima. Jo, řešit s Basement Jaxx otázku vkusu bylo vždycky tak nějak navíc. Proč? Protože byl vždy samozřejmě přítomen. Navzdory kořenům v houseu, kde patřilo vždycky k dobrému bontonu si s kýčem hrát a nebo se o něj vůbec nezajímat.

Basement Jaxx pořád ještě dokáží skládat tak jako kdysi, když jim Santigold hostuje v Saga, nebo když jim Kelis otevře desku ve Scars, krásně neomaleně manipulují s nahrubo nasekanými samply, do skoku, ale není potřeba to prožívat jako guilty pleasure. Jenže jakoby na to ani nebyli pyšní, je tady totiž ještě druhá půlka desky. Raindrops a třeba Feelings Gone se Samem Sparroem. A to zní s prominutím jako Mika. Gay pop pro přiboudlé. A právě tuhle polovinu desky stavějí Basement Jaxx na odiv, točí k ní klipy, pouštějí z ní singly na blogy. Jedna půlky desky se proplétá tou druhou a lepí ji a špiní. Nepředvídatelně, bez důvodu. Day Of Sunflowers s Yoko Ono zní podobně jako my Turn s Lightspeed Championem. Prsty ulepené od brilantýny a umělé papriky z chipsů si poklepávají na volant taxíku někde v Bulharsku. Velká jména nezachrání nic. Tohle není pohrávání si s kýčem á-la Daft Punk, ani dobrý vlezlý pop, je to jen otravné. Basement Jaxx udělali čtyři fantastické tracky, s výjimkou What A Girl Gotta Do a Twerk ve které hostuje Yo Majesty už o nich byla řeč. Okolo nich se pak už klene něco co sice nebude rozčilovat každého, kdo měl Basement Jaxx rád z dřívějška, ale nemalou část jejich dřívějších fans to možná vytočí natolik, že budou jen těžko hledat chuť poslouchat i to málo ze Scars, co za to stojí. Je to škoda. Proč nenatočili radši jen EP? Protože nechtěli, jasně. Na to mají právo a vy zase máte právo je po deseti letech přestat obdivovat bez výhrad.

Basement Jaxx feat. Sam Sparro - Feelings Gone - VIDEO Basement Jaxx ft. Santigold - Saga web kapely