Antonín Dvořák: Requiem, Biblické písně, Te Deum

(…) Dvořákovo Te Deum je založeno na mocných vstupních tympánových úderech a na stejně úderném zhudebnění prvních slov. Jakub Hrůša ale přesto celkově směřuje k niternějšímu, jakoby laskavějšímu vyznění. Nepřehání okázalost, cítíme to i z tichých ozvěn sboru. Jeho přístup k hudbě se obecně, i přes vyzařovanou osobní autoritu a energii, rozhodně nevyznačuje nějakou extrovertní povrchností, ale spíše přemýšlivou noblesou. (…) Jan Martiník zpívá Dvořákovy Biblické písně odzbrojujícím způsobem. (…)

(…) Niterná a pokorná rozmluva člověka s Bohem… Orchestrální verze písní (první pětice instrumentovaná Dvořákem, druhá Jarmilem Burghauserem a Janem Hanušem v roce 1960) by klidně mohla vést k divadelnějšímu, patetičtějšímu projevu, okázalejšímu než za doprovodu varhan, harmonia nebo klavíru. Nic takového se ale na nahrávce neděje. Pokud je něco pro Jiřího Bělohlávka charakteristické, pak je to právě zde přítomná noblesa, služba bez efektu, hledání ideálu, korektnost a akurátnost… a přitom dostatečná emocionalita. (…) Nejrozsáhlejší položkou dvořákovského dvojalba České filharmonie je ovšem Requiem. Zaznělo na festivalu Dvořákova Praha v roce 2017 ve zjitřené atmosféře po jarním náhlém úmrtí Jiřího Bělohlávka. Jakub Hrůša, který tehdy jeho plánovaný úkol převzal, mu dal srdce, maximum přesvědčení a sil a veškerý svůj momentální um. Dílo vyvolává atmosféru vznešenosti a hloubky, soustředění a zklidnění, smírné tichosti… (…)

Nahrávka vyšla u vydavatelství Decca.