Anton Pavlovič Čechov: O lásce
Je důležitější láska, nebo okolnosti, které jí nepřejí? Má člověk bojovat za své štěstí, nebo se ho dobrovolně vzdát? Jiří Adamíra čte milostnou povídku ruského prozaika a dramatika světového věhlasu. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Tvorba Antona Pavloviče Čechova spadá do období přelomu 19. a 20. století, na pomezí mezi tzv. zlatým věkem ruské klasické literatury a stříbrným věkem ruské moderny. Spolu s Henrikem Ibsenem a Augustem Strindbergem bývá tento autor považován za zakladatele moderního dramatu.
Mezi nejznámější divadelní hry Čechova patří Ivanov, Racek, Strýček Váňa, Tři sestry nebo Višňový sad. Je taky autorem rozsáhlého novelistického díla. Mimo jiné jeho prózu charakterizuje výrazová lakoničnost a schopnost výstižným detailem charakterizovat prostředí a nálady. Jak v dramatické, tak v prozaické tvorbě Čechova zajímal člověk jako osobnost, jeho vnitřní svět a sny, utrpení a také poměry ve společnosti. O jejich nápravu se aktivně pokoušel jako občan, lékař i spisovatel.
Čtěte také
Povídka O lásce, která uzavírá trilogii povídek Člověk v pouzdře a Angrešt, byla napsána v roce 1898. Hlavní hrdina – zchudlý šlechtic Aljochin – je zamilován do manželky svého dobrého známého, krásné Anny Alexejevny, maminky dvou dětí. O tom, že jeho city jsou opětované, se Aljochin dozví, až když se se svou milovanou navždy loučí. Co je důležitější, láska, která je velkou svatostí, anebo okolnosti, které jí nepřejí? Má člověk bojovat za své štěstí, anebo se ho dobrovolně vzdát? A zda vůbec jsou na tyto otázky správné a jednoznačné odpovědi?
Anton Pavlovič Čechov se narodil v roce 1860 v přístavním městě Taganrog u Azovského moře do kupecké rodiny. Tady spolu s rodiči a sourozenci prožil část svého dětství. Další osud jej přivedl do Moskvy, kde vystudoval medicínu a publikoval humorné povídky v různých časopisech. Po ukončení studia krátce pracoval jako lékař, od roku 1886 se pak věnoval dráze profesionálního literáta. V roce 1890 z vlastní vůle podnikl tříměsíční cestu na Sibiř na ostrov Sachalin, kde navštívil trestaneckou kolonii. Na základě této cesty vznikla jeho kniha Ostrov Sachalin.
Je taky znám tím, že v městečku Melichovo vzdělával místní mužiky a za epidemie cholery v letech 1892–1893 léčil vesnické obyvatelstvo. Ve svých čtyřiceti letech byl jmenován čestným členem ruské Akademie věd v oboru krásné literatury. Nicméně dva roky nato se tohoto titulu vzdal na protest proti vyloučení z této instituce policejně stíhaného Maxima Gorkého. Dlouhodobě trpěl plicní tuberkulózou a krátce se před svou smrtí se svou manželkou – herečkou Moskevského uměleckého akademického divadla Olgou Knipperovou – přestěhoval z Moskvy do Jalty na Krymu. Zemřel v roce 1904 v německých lázních Badenweiler.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
