Anna Beata Háblová: Nekrolog jednoho architekta

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Prázdnota

Když se ale přiblížíš a tleskneš, vyletí ze slámové stěny desítky ptačích rodin. Chvíli poletují kolem tvé hlavy a pak se zase vrátí zpátky do svých hnízd. Umíš si představit mít tohle čiřikání za zdí z nepálených cihel své ložnice? Dokud to nezkusíš, nezjistíš, jestli si to zamiluješ, nebo řekneš – nikdy více!

Jsem dům, který touží po přírodě. Ekologie je podle mého architekta Petra Suskeho vztah živých organismů ke svému prostředí. Jenže Petr Suske už tady není. Ve svých čtyřiasedmdesáti letech šel stavět jinam, dal sbohem těmto krajinám a letos v létě odešel na věčnost.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Realita, nebo utopie

Dost mi tady chybí. V koloritu ostatních lidí byl jedinečnou bytostí. A jedinečnost zdůrazňoval i u každého domu. Nabádal stavět z materiálů dostupných tomu místu realizace. Jeho zálibou byla popularizace ekologického stavění. Často říkal, že to ovšem nic nemění na finálním rozpočtu. Materiál sice lze sebrat z pole, ale jeho řemeslné zpracování už se v číslech tam dole nepohybuje.

Přesto mu tento způsob přišel smysluplný. Nebál se stavět ani z nepálené hlíny, možná proto, že několik let pobýval v Alžíru. Měl víru v přirozený běh věcí. Při výstavbě restaurace Hliněná bašta v Průhonicích použil hlínu z místní likvidované skládky. Hliněná konstrukce třípodlažní věže sice vypadá jako z pohádky, ale její materiálová podstata je syrová. Dusaná, zděná a v nejvyšším podlaží hrázděná.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Trenažer kompromisů

O 10 let později postavil u Mladé Boleslavi mě. Dům oblečený do balíků slámy jako do kožichu, v zákrytu nepromokavého deštníku. Jednou totiž někde slyšel, že na střeše musí být dostatečně těžké tašky, aby střecha neodlétla. Plachta podle odborníků přece nemůže odolat náporu větru. Věru, tohle bylo něco pro pana architekta. Uteklo hodně let, a odborná obec si mohla být jistá, že se spletla. Konstrukce deštníku s textilní membránou drží doteď jako skála. I když – taky jsem se o ní trochu bála.

Dnes se sice o ekologii mluví všude, Petr Suske o ní ale přemýšlel už v době, kdy ještě byla tabu. Kdysi mi řekl jednu radu – není důležité splňovat všechny energetické parametry, ale optimalizovat náš vztah k prostředí, ve kterém žijeme. Abychom své domy měli jednoduše rádi, aby nás neštvaly. Unifikace a globalizace ideálnímu prostředí neprospívá. Ekologie se má řešit holisticky, nejen zkoumat jednotlivá data, ale celé tělo.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Díra světa

Pamatuji si také na jeho využití principu Trombeho stěny, kterou se umí dům jednoduše prohřát. Před stěnu je předsazena průsvitná deska. Mezi nimi vzniká vzduchová mezera. Ve stěně bývají dva otvory: spodní, kterým vzduch z interiéru proudí do vzduchové mezery, a horní, jímž ohřátý vzduch proudí zpět do domu. Tento systém použil u obytných domů s názvem Mrakodrápky, opět nedaleko Mladé Boleslavi.

Petr Suske toho pro českou architekturu udělat tolik, že by už mohl jenom slavit. A tak doufám, že také slaví. Asi je divné přát mu zdraví, takže spíš jen zdravím Petře Tebe – tam někam, do slaměného nebe.