Alena Zemančíková: Ovečky v parku

V úpatí  lesa stojí Vila Decjusz, renesanční stavení s krásnou lodžií, otevřenou do parku. V parku se pasou ovečky. Mají tělo a hlavu z kamene a nohy z kovu, pasou se kolem okrouhlého pavilónu spolu s  plameňáky, veverkami, psem a kohoutem, kteří také mají kamenná těla. Kolem jejich pastviny se řítí bronzoví cyklisté jak při Závodu míru a míří k monumentálnímu kruhovému baldachýnu stojícímu na čtyřech  sloupech, po jehož obvodu jsou vymodelovány hlavy.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Přimda

Sochařem, který má v parku vlastní galerii, je známý krakovský mistr Bronislav Chromy. Narodil se v roce 1925, vystudoval uměleckou akademii a nakonec se na ní stal profesorem. Celý život pracoval v Polsku a z množství jeho plastik jen v Krakově je zřejmé, že byl uctívaným umělcem. Jeho dílo se rozpíná mezi oficiálními pomníky padlým, pracemi pro církev a intimními zvířecími plastikami.

Kromě wawelského draka je jeho nejpopulárnější sochou pes Džok, černý voříšek, který celý  rok vyhlížel svého pána, který zemřel na infarkt poblíž železniční trati, až ho jednoho dne přejel vlak. Bronzový Džok sedí pod Wawelem chráněn laskavými dlaněmi Nejvyššího Pána, který svá zvířata nikdy neopustí.

Nejmonumentálnějším sochařovým dílem je velká socha Ukřižovaného v kostele Archa Páně ve čtvrti Nowa Huta. Stavba kostela se stala mohutným aktem odporu proti komunistickému režimu, za kterého bylo postaveno celé obrovské sídliště bez jediného kostela.

Čtěte také

Alena Zemančíková: Otevřený dopis – ale komu?

Na hnutí Obrany kříže měl velký podíl tehdejší krakovský biskup Karol Wojtyla, který vytrvale sloužil bohoslužby na ulici, až režim musel ustoupit. Bronislaw Chromy do interiéru vytvořil bronzového Krista, ukřižovaného bez kříže, Spasitele s tělem prohnutým k letu, ale hlavou a nohama připoutaným k světu.

Bronisław Chromy celý život sbíral oblázky, zanesené na pomořská pole ledovcem, omleté Baltským mořem i řekami. Použil je na těla a hlavy oveček, ptáků, veverek. Chodím se na ty ovce a plameňáky a cyklisty dívat každý den, mám to při cestě na autobus městské dopravy do centra Krakova. Našla jsem nakonec vztah i k tomu kruhovému monumentu: je totiž věnovaný slavnému kabaretu 60. let Pod baranami, malé podzemní scéně na Hlavním Rynku, která měla podobný význam jako pražská Reduta – a podobně jako Reduta i tenhle kabaret už má svá slavná léta za sebou. Kdysi v něm byla hvězdou šansoniérka Ewa Demarczyk, její slavnou píseň Madony na kolotoči zpívala česky Hana Hegerová.

Ty hlavy a tváře umělců, kteří prošli kabaretem Pod Baranami, jsou na kolotoči jako ty madony z oné písně, ve které se spojila poezie předměstské pouti s  chvěním země pod kopyty válečných koní.