Alena Scheinostová: Novoroční počty

19. leden 2021

A zase počítáme. První, druhá, třetí vlna, třetí, čtvrtý, pátý PES, ixtý ministr zdravotnictví, o tři tisíce víc než před týdnem, o čtyři víc než v sobotu, první dávka, druhá dávka, další schválená vakcína. Počítáme hospitalizované, zemřelé, ty, které museli ke kremaci převézt do jiného okresu, protože v tom domovském se prostě nevešli.

Také mám svoje koronavirové počty. Jsou díky Bohu trochu veselejší a spíš než tragické jsou prostě otravné. Počítejte se mnou: Jedenáct měsíců – to znamená dobu, kdy střídavě mám a nemám doma sto procent svých lidí a všichni se musíme podělit o jeden internet, jeden životní prostor, jedny zásoby z ledničky a jednu toaletu.

Čtěte také

330 je odhad koláčů, bábovek, štrůdlů a perníků, které jsem za ten čas upekla, aby bylo co snídat a nemuselo se tak často do krámu. O něco nižší číslo bude za obědy, řekněme 250, protože sem tam přece jen šlo některé dítě do školy a najedlo se tam. Ale zase si tu dvě stě padesátku vynásobme čtyřmi, aby to sedělo na počet porcí.

Přibližně pětačtyřicetkrát vyšly za tu dobu mé domovské noviny a v každých z nich jsem měla průměrně šest textů. Kolikrát jsem v nich použila slovo koronavirus, to se nedopočítám. Je dlouhé, zabere dost místa, takže jsem právě tolikrát zaplakala, když jsem kvůli němu musela škrtat slova jiná a útěšnější.

Snadněji se zas počítají jiné věci a na některé stačí prsty na rukou. Na návštěvy restaurací si vzpomenu adresně, bylo jich za tu dobu šest, z toho jeden výlet do hor, jedna svatba, dvoje narozeniny a dvoje „dám si jen něco menšího a kafe“, které se nakonec stejně vyšplhalo na obvyklých pár stovek.

Čtěte také

Dvacet parkování zadarmo, když byly zjara v Praze zrušené placené parkovací zóny, a jedno s pokutou, když bylo zrušené to zrušení a já na to úplně zapomněla. Mimochodem mě to stálo čtyři sta korun. Pouhých osm cest za jedněmi a dvě za druhými rodiči, protože přece jen jsou ta riziková skupina, vy-víte-nad-kolik let. Dvě karantény, jedna hospitalizace – a pak už snad jen princezna a půl království k tomu.

Na počty jsem nikdy nebyla. Ale koronavirový stereotyp ze mě pomalu činí statistika – amatéra, právě tak jako amatérskou viroložku, učitelku, ba i prorokyni a takřka profesionální kuchařku a uklízečku.

Nestěžuji si – bylo by to nefér vůči těm, kdo třeba vinou téhle nevyzpytatelné potvůrky někoho právě oplakávají, tím spíš vůči takovým, kdo mají naloženo tolik, že je pro ně pandemie sotva postřehnutelnou vlnkou v kalu, ve kterém musejí žít. Jen si tak pro sebe bilancuji. Konec konců je začátek roku a tomu trocha toho účtování sluší.

autor: Alena Scheinostová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.