Adam Borzič: Velikonoce v karanténě
Jsou tu Velikonoce. Pro většinu našich obyvatel mají barvu malovaných vajec a procitající zeleně. A jak by také ne?
Vždyť k jejich pohanským kořenům patří kulty plodnosti, na jaře tak přirozené. Křesťanské i židovské Velikonoce mají barvy poněkud expresivnější. Jsou rudé jako Kristova krev i Rudé moře, které překročil suchou nohou vyvolený lid na cestě z otroctví do Země zaslíbené. Jsou zlaté jako zář vycházející z Kristova prázdného hrobu, nebo z Mojžíšovy hole na poušti. Jsou to dramata, v nichž v obou případech běží o osvobození!
Čtěte také
Tyto příběhy si mnozí křesťané připomínají nádhernými symbolickými obřady, v nichž nechybí protiklad temnoty a světla, v nichž je svíce nořena do křestní vody, chléb a víno jsou rozdávány lidem, zpěvy stoupají k nebesům v dýmu kadidla a dlouhá řada čtení začíná příběhem stvoření.
Letos budou však chrámy ve většině zemí bez věřících. Jen duchovenstvo bude provádět obřady, jež budou natáčeny a streamovány. Tak tomu bude i v Římě, kde je povede papež František. Pandemie si vyžádala jako oběť i společné slavení Velikonoc.
Je to těžké. Už teď má svět atmosféru spíše velkopáteční. Vždyť neustále slyšíme o umírajících a bojíme se o živé, žijeme nejrůznějšími omezeními a máme obavy z budoucnosti. A nyní máme slavit Velikonoce izolovaně, doma u obrazovek? Co na to samotné Velikonoce? Možná jsou Velikonoce v karanténě pozváním k niternějšímu, neřku-li mystičtějšímu prožití jejich obsahu, jak poznamenal nedávno i Tomáš Halík. A že budeme sami? Vždyť v téhle krizi jsme všichni spolu. A bez sebe navzájem z ní nevyvázneme.
Čtěte také
Křesťanský příběh vypráví o prorokovi Lásky bez hranic, který byl mocnými, bohatými a zbožnými poslán na smrt pro své radikální poselství o Bohu, který je nám blíže než krční tepna. Pro radostnou zprávu o Bohu se zvláštní zálibou v chudých a utlačovaných, ztracených a morálně opovrhovaných. O božství, které se vtěluje a proniká vesmír. Esencí Ježíšova učení byla láska – k bližním i k sobě a k Tajemství samému. Proto žil. A proto umřel.
V čase koronaviru nás tento příběh může vést k radikálnímu soucitu, k bytostnému zájmu o druhé. Ostatně, co nám v karanténách nejvíc chybí? Především druzí. Podle křesťanské víry skrze druhé přichází Kristus. A kristovské činy v tomto čase vídáme: v našich nemocnicích, obchodech a v dalších veřejných službách se setkáváme s Kristem vtěleným do všech těch, kteří jsou zde pro druhé i v ohrožení.
A z každého drobného laskavého činu, který si vzájemně prokazujeme, září On. A Krista potkáváme v těch nejzranitelnějších. A každý pokus tuto krizi využít, ať už politicky či obchodně má pachuť jeho odpůrců.
Čtěte také
Křesťanský příběh vrcholí tajemným vzkříšením. Zavražděný Ježíš vstává z hrobu. Jeho tělo sálá do celého kosmu. Toto není příběh o oživlé zombii, ale radikální víra v život, který přesahuje smrt.
I židovský Pesach nese víru, že nás Pramen života nenechá na holičkách. Vypráví totiž o osvobození zotročených. A konečně ony staré pohanské kulty jara ukazují, že ze smrtonosné zimy povstává život, který se touží množit. Tyto příběhy jsou v jistém smyslu komplementární. Všechny vyprávějí o životě.
Velikonoční světlo v srdci mě učí, že v posledku o náboženské formy nejde. Velikonoce v karanténě nás mohou obdarovat niternější vírou, v jejímž středu je Probouzející se život. Autentická velikonoční spiritualita nedává na COVID-19 snadnou odpověď. Rodí se totiž z cesty, z hledání, z otázky.
Čtěte také
Příslib vítězství života nad smrtí, smyslu nad marností a lásky nad nenávistí, je dostupný jen otevřenému srdci. A nejde tu o správná vyznání, o chrámy a rity. I to můžou být pečlivě zbudované hrobky – věznící Boží tělo. Všechna jména a všechny formy Života za životem jsou omezující. I Kristus je cestou k nezměrné Hlubině. Tato Hlubina nás neovládá jako loutky, ale zevnitř života nás může napojit odvahou a nadějí, dokonce i tváří v tvář smrti. Osvobozuje nás láskou.
Požehnané Velikonoce!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
