Adam Borzič: Klimatické náboženství? A proč vlastně ne…
Když chtějí odpůrci myšlenky, že my lidé zásadně ovlivňujeme klimatické změny, počastovat klimatology a aktivisty obzvláště šťavnatou nadávkou, pronesou na adresu klimatického hnutí, že je to nové náboženství…
Je to dojemné, vzhledem k tomu, že tomuto „náboženství“ předsedají vědci, neboť drtivá většina odborníků je zcela jednoznačně přesvědčená, že člověk ke globálnímu oteplování přispívá. Ale pojďme to celé obrátit naruby.
Čtěte také
V zlověstné argumentační přesmyčce, kterou naši Popírači používají, je skrytá primitivní protináboženská představa. Až je divné, že si to věřící nechají líbit. Vždyť co se tou floskulí vlastně říká?! Že představy klimatologů a aktivistů jsou pouhá víra, nebo ještě spíše pověra a z ní následně zrozený fanatismus.
De facto se nám tu tvrdí, že náboženství je od podstaty lživá pověra! Tragikomické je, že část popíračů, kteří zesměšňují závěry vědy, se k náboženství hlásí, často v jeho fundamentalistických formách. Je to vlastně logické, kde by se ten stín jinak vynořil?!
Náboženské představy nejde empiricky dokázat, což nečiní nutně z náboženství lež. Náboženská pravda je jiného řádu, než pravda vědecká. Používat pojem „náboženství“ jako nadávku může jen primitiv. Náboženství – toť vesmír zahrnující lidské postoje, myšlenky, vize, prožitky, rituály, etiku, mystiku, poezii a umění, začasté i politiku.
Čtěte také
Ano, existují upadlé a nebezpečné náboženské představy a projevy, všelijaké fundamentalismy. A existují také náboženské formy inspirativní a humanistické. Ve jménu náboženství byli lidé zotročováni i osvobozováni, rozpoutávaly se války i sjednával mír. Doslovné čtení posvátných textů vede vždy k pohromám, hlubší symboličtější čtení ke krásám typu Ibn al-Arabího, Mistra Eckharta, Maimonida, Šankary nebo Dogéna.
Florentský renesanční filosof a mág Marsilio Ficino, jehož bychom na dobové ose řadili spíše k progresivcům, napsal, že náboženství je pro člověka tak přirozené jako štěkání pro psa. Od metafyzických spekulací směřujících k nebesům nás tento stoupenec přírodní magie nenápadně nasměroval k náboženství okouzlené Země, které ve skrytu duše vyznával.
K náboženství humanisticko-kosmickému, jehož hlavními atributy jsou extatický úžas nad krásou světa, zvídavý zájem o jeho tajemství, nepodmíněný soucit s jeho trpícími a konečně hluboký prožitek jednoty vnitřního a vnějšího, duchovního a tělesného. K náboženství lásky k Životu.
Čtěte také
Když rozjímám nad klimatickou krizí, říkám si, že právě takovéto přirozené náboženství dnes potřebujeme. Nejde o žádnou konkrétní představu Boha, která ostatně vždy zůstane jen představou, ale spíše o náboženský postoj k samotné existenci. Chybí nám radost z toho, že jsme, i cit pro celek světa, soucit s trpícími i smysl pro spravedlnost. Zatím neoliberalismus produkuje jen egoismus a odcizení. A tak klimatická krize vyžaduje systémové řešení. Vedle nutnosti změny ekonomického systému je třeba také změnit nastavení kultury. A právě zde by mohla pomoct klimatická spiritualita.
Ta se může svobodně napájet z různých tradic a hledat v nich vše, co podporuje zeleň života, lidskost, cit pro celé stvoření. Taková spiritualita může stát i na neteistickém půdorysu, vždyť jejím těžištěm je život na posvátné Zemi. Antroposof Pietro Archiati byl přesvědčen, že takováto zelená spiritualita je budoucností náboženství. Tuto božskou zeleň je možné každé ráno pozdravit mystickými verši sv. Hildegardy z Bingen, které mi nedávno připomněl ve svém eseji filosof Jan Motal.
Ó nejušlechtilejší zeleni, jež kořeníš ve slunci
a v bělostném klidu záříš v kruhu,
jejž pozemská dokonalost nepostihne,
obetkána jsi božskými mystérii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
