Adam Borzič: Klimatické náboženství? A proč vlastně ne…
Když chtějí odpůrci myšlenky, že my lidé zásadně ovlivňujeme klimatické změny, počastovat klimatology a aktivisty obzvláště šťavnatou nadávkou, pronesou na adresu klimatického hnutí, že je to nové náboženství…
Je to dojemné, vzhledem k tomu, že tomuto „náboženství“ předsedají vědci, neboť drtivá většina odborníků je zcela jednoznačně přesvědčená, že člověk ke globálnímu oteplování přispívá. Ale pojďme to celé obrátit naruby.
Čtěte také
V zlověstné argumentační přesmyčce, kterou naši Popírači používají, je skrytá primitivní protináboženská představa. Až je divné, že si to věřící nechají líbit. Vždyť co se tou floskulí vlastně říká?! Že představy klimatologů a aktivistů jsou pouhá víra, nebo ještě spíše pověra a z ní následně zrozený fanatismus.
De facto se nám tu tvrdí, že náboženství je od podstaty lživá pověra! Tragikomické je, že část popíračů, kteří zesměšňují závěry vědy, se k náboženství hlásí, často v jeho fundamentalistických formách. Je to vlastně logické, kde by se ten stín jinak vynořil?!
Náboženské představy nejde empiricky dokázat, což nečiní nutně z náboženství lež. Náboženská pravda je jiného řádu, než pravda vědecká. Používat pojem „náboženství“ jako nadávku může jen primitiv. Náboženství – toť vesmír zahrnující lidské postoje, myšlenky, vize, prožitky, rituály, etiku, mystiku, poezii a umění, začasté i politiku.
Čtěte také
Ano, existují upadlé a nebezpečné náboženské představy a projevy, všelijaké fundamentalismy. A existují také náboženské formy inspirativní a humanistické. Ve jménu náboženství byli lidé zotročováni i osvobozováni, rozpoutávaly se války i sjednával mír. Doslovné čtení posvátných textů vede vždy k pohromám, hlubší symboličtější čtení ke krásám typu Ibn al-Arabího, Mistra Eckharta, Maimonida, Šankary nebo Dogéna.
Florentský renesanční filosof a mág Marsilio Ficino, jehož bychom na dobové ose řadili spíše k progresivcům, napsal, že náboženství je pro člověka tak přirozené jako štěkání pro psa. Od metafyzických spekulací směřujících k nebesům nás tento stoupenec přírodní magie nenápadně nasměroval k náboženství okouzlené Země, které ve skrytu duše vyznával.
K náboženství humanisticko-kosmickému, jehož hlavními atributy jsou extatický úžas nad krásou světa, zvídavý zájem o jeho tajemství, nepodmíněný soucit s jeho trpícími a konečně hluboký prožitek jednoty vnitřního a vnějšího, duchovního a tělesného. K náboženství lásky k Životu.
Čtěte také
Když rozjímám nad klimatickou krizí, říkám si, že právě takovéto přirozené náboženství dnes potřebujeme. Nejde o žádnou konkrétní představu Boha, která ostatně vždy zůstane jen představou, ale spíše o náboženský postoj k samotné existenci. Chybí nám radost z toho, že jsme, i cit pro celek světa, soucit s trpícími i smysl pro spravedlnost. Zatím neoliberalismus produkuje jen egoismus a odcizení. A tak klimatická krize vyžaduje systémové řešení. Vedle nutnosti změny ekonomického systému je třeba také změnit nastavení kultury. A právě zde by mohla pomoct klimatická spiritualita.
Ta se může svobodně napájet z různých tradic a hledat v nich vše, co podporuje zeleň života, lidskost, cit pro celé stvoření. Taková spiritualita může stát i na neteistickém půdorysu, vždyť jejím těžištěm je život na posvátné Zemi. Antroposof Pietro Archiati byl přesvědčen, že takováto zelená spiritualita je budoucností náboženství. Tuto božskou zeleň je možné každé ráno pozdravit mystickými verši sv. Hildegardy z Bingen, které mi nedávno připomněl ve svém eseji filosof Jan Motal.
Ó nejušlechtilejší zeleni, jež kořeníš ve slunci
a v bělostném klidu záříš v kruhu,
jejž pozemská dokonalost nepostihne,
obetkána jsi božskými mystérii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.