20. 4.

V každé vývojové etapě jazzové hudby se rodili tvůrci, jejichž význam v tomto žánru je nadčasový a nadstylový. K takovým patří pianista, skladatel a kapelník Edward Kennedy Ellington, známý po celou svou kariéru jako „Vévoda“ čili „Duke“ Ellington nebo v méně vznešené formě jako Velký Mouřenín. Žil v letech 1899 až 1974, ale jeho orchestr po generačních obměnách existuje nadále. V pátek 21.května se poprvé v České republice představí v pražském sále Lucerna a dva dny po té, 23.května také v brněnském Semilassu. Ellingtonova hudba bude proto tématem dnešní odpolední Mozaiky. Souvisejícím informacím pozorně naslouchejte, neboť v naší soutěži mohou dva posluchači se správnou odpovědí na jedinou otázku získat po dvou vstupenkách na pražský koncert. Než si o hudbě Dukea Ellingtona něco povíme, zatím necháme tohoto neobyčejného skladatele a pianistu zahrát jen v triu s kontrabasem a bicími jeho vlastní skladbu The Piano Player.

# 1 The Piano Player (Ellington) 2:47

Duke Ellington založil první vlastní kapelu v červnu 1918, ve svých devatenácti letech. O šest let později, v roce 1924, se svými The Washingtonians nahrál první desky. Od roku 1927, kdy začal být podporován hudebním nakladatelem Irvingem Millesem lze už mluvit o vlastním orchestru stabilnějšího obsazení. Z každého období v orchestru vyrostly vynikající osobnosti, jejichž sólová hra spoluvytvářela charakteristický zvuk hry kapely. Byli to hlavně trumpetisté, například Cootie Williams, nebo Clark Terry, trombonista Juan Tizol , saxofonisté Johnny Hodges, Ben Webster či Paul Gonsalves, basisté Jimmy Blanton a Louie Belson, a nejméně tucet dalších. Skladatelská a kapelnická genialita Dukea Ellingtona způsobila, že jeho kapela se začala lišit od běžného zvuku tehdejších swingových orchestrů a naopak vlastním osobitým stylem ovlivňovala jiné orchestry. V počátcích to bylo „jungle“ stylem, jimž pomocí dechových nástrojů orchestr dosahoval exotičtějšího zvuku založeného na afroamerické vokální a rytmické tradici. Pozdější novinkou byly tematické koncertní svity, v nichž Ellington kladl důraz na černošské hudební projevy, ale dokázal také například skladatelsky využít i prvků blízkovýchodní arabské hudby. Ale nechme dál hrát Dukea Ellingtona a jeho hudebníky z orchestru. Výběr dnešních nahrávek je z posledního koncertu evropského turné orchestru Duke Ellingtona, který se konal 1. prosince roku 1973 v Kongresovém divadle anglického Eastbourne.

# 2 Creole Love Call (Ellington) 4:29

Po smrti Dukea Ellingtona 24. května 1974, kdy mu bylo pouhých 75 let, se vedení orchestru ujal jeho syn Mercer. Ještě za života svého otce už nějaký čas hrál v trumpetové sekci orchestru. Mercer Ellington vedl orchestr celých dvaadvacet let, až do roku 1996, kdy ve věku 77 let zemřel. V průběhu let, tak jak odcházeli původní Ellingtonovi sólisté do jazzového nebe, se samozřejmě projev orchestru proměňoval, ale podstata Ellingtonovy hudby zůstává do dnešních dnů zachována. Dalšího vedení se tehdy ujal vnuk Paul Ellington a kapelníkem orchestru, který přijíždí do Prahy a Brna je Barrie Lee Hall Jr. Následuje další ukázka ze hry původního orchestru Dukea Ellingtona s názvem Don´t You Know I Care? – autorem hudby je opět sám kapelník.

# 3 Don´t You Know I Care? Ellington – M.David 4:28

# 4 I Can´t Get Started (G. Gershwin-V.Duke)

# 5 New York, New York (Ellington) 3:02

# 10 Soso (Ellington) 3:43

V dnešní Mozaice hrál orchestr Dukea Ellingtona ještě pod vedením svého zakladatele. Jeho hudbou jsme připomněli první koncerty pokračovatelů tradice tohoto orchestru, které se uskuteční ve dnech 21. května v Praze a 23. května v Brně.# 12 Mercuria, the Lion (Ellington)