Zvuk v prostoru je řečí doteků. Galerie 8smička představuje mezinárodní výstavu Místa chvění
Zabýváme-li se zvukem v architektuře, primárně se nabízí zkoumání změřitelných akustických vlastností prostředí a materiálů. Ale když začneme přemýšlet fenomenologicky, či imaginativně, dokážeme si pak například představit, že zvuk prostor dokonce i sám vytváří. A také že ho umí propojovat. Spojovat. Rytmizovat. Nebo mu ozvěnou dávat rozměr. Či ho zvukovou clonou rozdělovat.
Když se oprostíme od všech ostatních vjemů a soustředíme se jen na zvuk, tak díky této redukci můžeme získat také novou představu o prostoru. To, co slyšíme, vypovídá o dotecích a vztazích – protože zvuk vzniká až na základě interakce.
Dozvíme se například něco o člověku v prostoru. Šoupání kroků referuje o stáří. Zapraštění židle o tíze. Bouchnutí dveří o prudkosti. Ťukání prsty o stůl o nervozitě. Nebo o doteku hmoty s fyzikálními jevy. Bubnování deště prozrazuje cosi o materialitě střechy. Kapání vody přibližuje výšku. Kvílení větru hovoří o štěrbinách v oknech. Zurčení tekoucí vody prozrazuje tvar dna.
Zvuk nám také leccos prozradí o elementárních vlastnostech samotného prostředí. O jeho tvrdosti či měkkosti, rozlehlosti či stísněnosti, hladkosti či drsnosti. Tvrdé zvuky referují o skle, kameni, kovu, měkké o dřevě, látce, cihle. Ozvěna o hloubce a dálce. Šelestění o ještě neopadaných korunách, hvízdání o holých větvích. Dutý zvuk napovídá o prázdnotě. Ostrý či tupý úder ukazuje na tvar předmětů.
Otevřít uši
Místa chvění je typ výstavy, resp. umění, které nám může pomoci bedlivěji vnímat prostředí, ve kterém se každodenně pohybujeme. Kurátoři doslova píší „otevřít uši“. V poslední době se objevují názory, někdy až normativní, že umění, které neřeší explicitně společenské problémy – genderové, rasové, klimatické, sociální a podobně, a zabývá se, jako například tato výstava, subjektivními prožitky, nemá mít na současné scéně místo. Daná témata jsou samozřejmě zásadní, ale otázka je, zda se k nim musí vyjadřovat opravdu všechno umění, a především – proč by to muselo být explicitně.
Osobně to považuji za velmi zúžený pohled na umění. Domnívám se, že například právě schopnost citlivě vnímat prostředí okolo nás, ke které přispívá tato výstava, je ve skutečnosti velmi důležitým předpokladem mimo jiné i pro to, abychom citlivě vnímali i projevy výše zmíněných problémů a tím si k nim vytvářeli hodnotové postoje a od nich se odvíjející reálné jednání, přispívající k jejich řešení. Například v citlivosti vůči okolnímu prostředí tak může být základ pro přihlášení se k jeho aktivní ochraně, a podobně.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Když máma spala. Strhující autobiografický deník patnáctileté Beatrice Landovské
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Josef Uher: Albína. O křehkém přechodu mezi dětstvím a dospíváním na venkově počátku 20. století
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.