Rozum i emoce v architektuře. Památník Tomáše Bati ve Zlíně využívá pro komunikaci s uživateli obojí

14. březen 2023

V dnešní době budovy vnímáme především přes jejich užitnou funkci a také přes estetiku formy. Architektura ale, stejně jako třeba výtvarné umění, může také ztělesňovat ideový význam. Tato schopnost z ní ale dnes pomalu mizí, stejně jako my ji v ní čím dál tím méně hledáme, nevyžadujeme ji, a pokud některá stavba takové poselství obsahuje, nedokážeme ho často číst. 

Ideový význam je možné vložit do jakékoliv stavby, ale jsou typy budov, které to mají takříkajíc v popisu práce. Patří k nim právě památníky. Jedním takovým je Památník Tomáše Bati od architekta a sochaře Františka Lýdie Gahury. Který se rozhodl památku Tomáše Bati ztělesnit právě jen samotnou architekturou. A navrhl lapidární stavbu – kvádrový pavilon, vysoký přes tři patra. Všechny části architektury ale nesou množství symboliky, metafor, asociací, jejichž smyslem je připomenout jednak osobnost a jednak myšlenkový svět Tomáše Bati.

Vitrína plná symbolů

Gahura zamýšlel udělat velkou vitrínu – Baťova světa, jejíž součástí se návštěvník stane, když vstoupí dovnitř budovy. V objektu nic není náhodné, ani nemá pouze konstrukční či užitný důvod, vše je zároveň symbolické. Například na sklo fasády je použité katedrálové sklo, které evokuje chrám. Do konstrukce je opakovaně vložená symbolika čísla tři; tři patra, počet sloupů v násobku třech, pouze tři konstrukční materiály, apod. Ve volném prostoru přes všechna patra je zavěšené letadlo, které zde zastupuje kříž – v chrámu. Také konstrukční materiály (beton, kov a sklo) symbolizují povahu Bati, který byl moderní člověk a rád zaváděl nové přístupy či technologie. 

Stavba obsahuje jak asociace, které vnímáme skrze emoce, tak ty, které čteme přes rozum. Třeba ke čtení již zmíněných symbolů trojek či dvaadvaceti stop potřebujeme znát reálie, ke kterým se odkazují. Ale například katedrální sklo už vnímáme spíše pocitově. Stejně jako letadlo evokující kříž. V této emoční rovině je víc prostoru pro vlastní vklad diváka – jeho vlastních asociovaných prožitků. Jenže právě tento druh emocí je někdy z architektury, stejně jako jiných oblastí života, vyhošťován, jako zbytečná nadstavba. To je ale velké ochuzení, a navíc platí, že se s technickými a utilitárními kvalitami nevylučují – jak dokládá právě například Baťův památník.

Památník také ukazuje, že symbolika staveb může druhotně spočívat i ve vrstvení událostí. Objekt byl poškozen tlakovou vlnou při náletech ke konci 2. světové války, po válce komunisti pochopitelně neměli zájem připomínat právě Tomáše Baťu, takže stavbu radikálně přestavěli na kulturní dům. V roce 2011 pak došlo k rozhodnutí znovu Baťův odkaz navrátit a stalo se tak skrze oceňovanou rekonstrukci pod vedením architekta Petra Všetečky. A to vše něco vypovídá o hodnotách společnosti v daných fázích. 

Spustit audio

Související