Zvony je nejlepší natáčet zvenku, daleko od věže. Jen pozor na traktory a pily, říká kampanolog a loretánský „zvonobijec“ Radek Rejšek

„Byl jsem varhany tak posedlý, že když jsem slyšel z ulice jejich zvuk, musel jsem se na ně jít podívat dovnitř. V sedmé třídě jsem se rozhodl, že se na ně za každou cenu naučím hrát. Ale kde?

Radek Rejšek|foto:Jonáš Zbořil, Český rozhlas

Vybral jsem si proto malý kostel na kraji Prahy na Zlíchově, kde působil hodný pan pater Blecha. Poprosil jsem ho, jestli bych si to tam mohl vyzkoušet, a on mi to dovolil,” popisuje Radek Rejšek iniciačně varhanické momenty. Hře na tento nástroj se věnuje dodnes, působí také jako organolog v kostelích na Litoměřicku a do Vizitky si také vybral svou varhanní skladbu z cyklu Meditace ve velšských kaplích, jíž vzdal hold barokní krajině Jičínska.

Maria leží v bedně, můžeme ji kdykoliv nasadit

Už třiatřicet let působí Radek Rejšek také jako jeden ze správců pražské loretánské zvonkohry. Ve Vizitce vysvětlil, jak to bylo s melodií, kterou si během covidové pandemie dovolil „přeprogramovat”.

Pražská Loreta.|foto:Profimedia

Inspiroval ho k tomu nález obří dřevěné bedny. „Když jsme ji otevřeli, byl v ní rozebraný tónový válec a na něm cosi fragmentárně nekolíkované. Analýza byla mravenčí práce, nakonec se ukázalo, že je to barokní píseň Maria, Maria. Zrekonstruovali jsme ji, doplnili chybějící kolíky a melodii,  kterou každou hodinu hraje automat, jsme přeprogramovali,” popisuje Radek Rejšek okamžik, kdy Maria nahradila mnoho let uváděnou skladbu Tisíckráte pozdravujem tebe.

Rozporuplné reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. „Někteří lidi byli nadšení, dalším se nelíbilo, že prý si tímto dělám na Loretě pomník. Nakonec jsme se rozhodli vrátit zpátky starou skladbu. Maria je ale uložená v bedně a můžeme ji zase kdykoliv nasadit,” usmívá se. Změny „repertoáru” loretánské zvonkohry přitom nejsou nic neobvyklého, v minulosti prý zvonobijec dostal vyčiněno už tehdy, když skladbu nevyměnil měsíc.

Radek Rejšek|foto:Jonáš Zbořil, Český rozhlas

Každé nedělní poledne a také po půlnoci můžeme na Vltavě slýchávat zvuk zvonů, které Radek Rejšek se svým týmem nahrává v kostelních věžích po celé republice. S nápadem na projekt Zvony přišly někdejší editorky a dramaturgyně vltavského vysílání a za tento  významný audiopočin získal pan Rejšek za rok 2021 Cenu Hanzelky a Zikmunda v cestovatelské soutěži.

Zachytit krásný, plný zvuk některého z tuzemských zvonů je alchymie. „Zvony nejlépe znějí, když se natáčejí venku, daleko od věže za pomocí směrových mikrofonů. Zpěv ptáčků nám nevadí, pozor se ale musí dát na všechny ty traktory, motorové pily a taky na vítr. Dost často proto natáčíme uvnitř kostela, nahrávka pak bohužel není tak plastická. Nejraději jsem, když domluvíme několik zvoníků a můžeme točit souzvuk zvonů v reálném čase. Navíc při tom poznáme skvělé lidi.”