Zvony je nejlepší natáčet zvenku, daleko od věže. Jen pozor na traktory a pily, říká kampanolog a loretánský „zvonobijec“ Radek Rejšek
Málokdo u nás rozumí zvonům a varhanám jako Radek Rejšek, absolvent kompozice na JAMU, muž který pro Český rozhlas přes třicet let natáčí zvuky zvonů po celé republice, jeden ze správců loretánské zvonkohry a organolog litoměřické diecéze. Varhany jej fascinovaly už jako malého kluka, ve vánoční Vizitce s Lenkou Novotnou ale mluvil také o tom, jak se z trucu začal učit na trubku, anebo o kontroverzi, kterou přinesla covidová výměna loretánských melodií.
„Byl jsem varhany tak posedlý, že když jsem slyšel z ulice jejich zvuk, musel jsem se na ně jít podívat dovnitř. V sedmé třídě jsem se rozhodl, že se na ně za každou cenu naučím hrát. Ale kde?
Vybral jsem si proto malý kostel na kraji Prahy na Zlíchově, kde působil hodný pan pater Blecha. Poprosil jsem ho, jestli bych si to tam mohl vyzkoušet, a on mi to dovolil,” popisuje Radek Rejšek iniciačně varhanické momenty. Hře na tento nástroj se věnuje dodnes, působí také jako organolog v kostelích na Litoměřicku a do Vizitky si také vybral svou varhanní skladbu z cyklu Meditace ve velšských kaplích, jíž vzdal hold barokní krajině Jičínska.
Maria leží v bedně, můžeme ji kdykoliv nasadit
Už třiatřicet let působí Radek Rejšek také jako jeden ze správců pražské loretánské zvonkohry. Ve Vizitce vysvětlil, jak to bylo s melodií, kterou si během covidové pandemie dovolil „přeprogramovat”.
Inspiroval ho k tomu nález obří dřevěné bedny. „Když jsme ji otevřeli, byl v ní rozebraný tónový válec a na něm cosi fragmentárně nekolíkované. Analýza byla mravenčí práce, nakonec se ukázalo, že je to barokní píseň Maria, Maria. Zrekonstruovali jsme ji, doplnili chybějící kolíky a melodii, kterou každou hodinu hraje automat, jsme přeprogramovali,” popisuje Radek Rejšek okamžik, kdy Maria nahradila mnoho let uváděnou skladbu Tisíckráte pozdravujem tebe.
Rozporuplné reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. „Někteří lidi byli nadšení, dalším se nelíbilo, že prý si tímto dělám na Loretě pomník. Nakonec jsme se rozhodli vrátit zpátky starou skladbu. Maria je ale uložená v bedně a můžeme ji zase kdykoliv nasadit,” usmívá se. Změny „repertoáru” loretánské zvonkohry přitom nejsou nic neobvyklého, v minulosti prý zvonobijec dostal vyčiněno už tehdy, když skladbu nevyměnil měsíc.
Každé nedělní poledne a také po půlnoci můžeme na Vltavě slýchávat zvuk zvonů, které Radek Rejšek se svým týmem nahrává v kostelních věžích po celé republice. S nápadem na projekt Zvony přišly někdejší editorky a dramaturgyně vltavského vysílání a za tento významný audiopočin získal pan Rejšek za rok 2021 Cenu Hanzelky a Zikmunda v cestovatelské soutěži.
Zachytit krásný, plný zvuk některého z tuzemských zvonů je alchymie. „Zvony nejlépe znějí, když se natáčejí venku, daleko od věže za pomocí směrových mikrofonů. Zpěv ptáčků nám nevadí, pozor se ale musí dát na všechny ty traktory, motorové pily a taky na vítr. Dost často proto natáčíme uvnitř kostela, nahrávka pak bohužel není tak plastická. Nejraději jsem, když domluvíme několik zvoníků a můžeme točit souzvuk zvonů v reálném čase. Navíc při tom poznáme skvělé lidi.”
Související
-
Pohled na Prahu z kostelní věže přináší nadhled, říká zvoník a pražský vrchní plánovač Ondřej Boháč
„S dětmi se snažím po městě chodit pěšky, chci, aby si ho načetly,“ říká ředitel pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR) Ondřej Boháč.
-
Barokní flétna má tolik možností, že na ni hraju hudbu renesanci i klasicismus, říká Jana Semerádová
Vede hudební soubor Collegium Marianum, jako flétnistka vystupuje se světovými orchestry i sólisty a jako dramaturgyně připravuje festival Letní slavnosti staré hudby.
-
Středověká a barokní hudba mě pohltila. Sedí mému hlasu i osobnosti, říká Hana Blažíková
Baroknímu, renesančnímu a středověkému repertoáru se na české i světové scéně věnuje sopranistka a hráčka na románskou a gotickou harfu Hana Blažíková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.