Zpěvem jsem posedlá a mám ráda těžké úkoly. I proto jsem dala přednost opeře, říká pěvkyně Eva Urbanová
„V poslední době rozšiřuji škálu negativních rolí. Ty se ovšem vždycky hrají lépe. Nikdy nic nepřehráváte, protože negace je sama o sobě výrazná,“ říká pěvkyně Eva Urbanová o postavě Herodias ze Straussovy opery Salome. V Janáčkově divadle v Brně bude mít premiéru v červnu, ve Vizitce ale paní Urbanová s Danielem Jägerem mluvila třeba i o setkání s Lucianem Pavarottim anebo o svobodě, kterou jí dává rocková hudba.
V roce 2022 oslavila sopranistka Eva Urbanová pětatřicet let pěvecké kariéry. Po krátkém angažmá v Plzni zakotvila v roce 1990 v Národním divadle v Praze, kde od té doby vytvořila desítky operních rolí.
Mezi ty nejlepší patří Smetanova Libuše, Milada v Daliborovi a především Kostelnička v Janáčkově Její pastorkyni, za kterou získala dokonce dva krát Cenu Thálie. „Zpívám ji od pětatřiceti let. Kostelnička je neskutečný charakter, je to silná žena, která udělá ve zkratu zločin, za nějž nakonec pyká. Já k těm maminkám ale inklinovala vždycky, Jenůfu jsem zpívat nikdy netoužila,“ říká o jedné ze svých klíčových úloh, přičemž popsala také rozdíly jednotlivých nastudování.
Zpívejte si doma, řekli jí ve škole
Eva Urbanová má kromě česko-slovenských angažmá za sebou také zkušenosti z La Scaly a Metropolitní opery, o jejichž obrovských nárocích v rozhovoru mluvila detailně.
Přitom kdyby se coby mladá dívka nechala odradit nevydařenými přijímačkami na konzervatoř, pravděpodobně by s kapelou dodnes jen objížděla rockové koncerty. „Na konzervatoř mě nevzali pro velikost mého hlasu, profesor mi řekl, ať si zpívám doma. Tak jsem se sebrala a šla s kamarády hrát rock a heavy metal. Pak jsem si našla paní učitelku Ludmilu Kotnauerovou, která se toho nebála a hlas mi zkrotila,“ vzpomíná na své začátky.
Hudbu kapel Queen nebo Judas Priest má ráda dodnes, při zpěvu tohoto žánru se prý cítí nesmírně svobodná, neboť na ni nedozírá režisér. Postupem času se ale zamilovala i do opery, kterou si zkusila poprvé v Plzni v roce 1987. Tehdy jí bylo šestadvacet, dostala roli cizí kněžny ve Dvořákově Rusalce a její jedinou starostí prý bylo, aby nespadla ze schodů. „Byla jsem mladicky drzá, myslela jsem si, že nemůžu udělat chybu,“ usmívá se.
Fakt, že opera rovná se dril, zjistila už na začátku devadesátých let v Národním divadle. „Nicméně já mám výzvy ráda, a vážná hudba mě přitahovala právě tím, jak nesmírně těžká je.“
Podle Evy Urbanové má český divák i v opeře raději zábavu. „Taková Jenůfa je tvrdý lidský příběh. Málokdo v Česku dokáže při jejím sledování zapomenout na vlastní špatnou náladu, ještě víc ho to srazí do deprese,“ míní. I proto se podle ní tvorba Leoše Janáčka těší větší popularitě v zahraničí.
Související
-
Když hudebník nabídne dobrý nápad, nemám problém ho přijmout, říká operní dirigent Robert Jindra
Jako malý kluk toužil Robert Jindra po práci na dráze. Pak se ale něco zlomilo, Robert si zamiloval hru na klavír a poslech klasické hudby.
-
Učit zpěv je náročná, zodpovědná práce. Hlasu se dá ublížit, říká pěvkyně Eva Dřízgová – Jirušová
Když se jí v noci honí hlavou part, který se přes den nestačila naučit, vstane doslova s písní na rtech. Eva Dřízgová – Jirušová má za sebou 35letou kariéru operní pěvkyně.
-
Chtěla jsem zpívat jako Maria Callas. Eva Randová se z tělocvičny dostala do Metropolitní opery
Vystudovala matematiku s tělocvikem a závodně plavala, přesto se nakonec stala světově uznávanou operní pěvkyní. Hostem Vizitky byla operní pěvkyně Eva Randová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
