Zločin? - Když bydlíte u všímavé bytné?

Coenové dodrželi původní rozestavění figur aspoň v jejich karikující podobě, u každé z nich zdůrazňující typovou vyhrocenost. Hlavní roli profesora Dorra převzal Tom Hanks, jenž svého zdánlivě nepraktického učence, který rád cituje klasiky, obdařil navenek přehnanou zdvořilostí. Hlas má jakoby zastřený, neprůrazný, mírně vemlouvavý, zajíkající se v kaskádách dušeného smíchu, který následuje poté, co se Dorr domnívá, že pronesl nějakou vtipnost.

Výmluvná je i gestikulace, zejména zdvihání paží a pohybování prsty na znamení, že dotyčný výraz či vyjádření zamýšlí s nadsázkou, jakoby v uvozovkách. Hanks příliš nerozlišuje mezi profesorovou stylizací určenou zejména pro paní bytnou (zde je maximálně zvýrazněna jeho neškodná bizarnost) a fungováním ve zločinecké skupině, kde vystupuje - s chováním nepříliš odlišným, jen zbaveným groteskního poklonkování - jako hlavní stratég celého zločineckého podniku. Je to postava dosti záhadná a nedořečená: není jasné, kam až sahá jeho přetvářka.

Lupiči paní domácí|foto: Týdeník Rozhlas

Jestliže Hanks svého hrdinu modeluje v množství oslnivých výrazových plošek, další smolařské postavy jsou daleko plošší, zpravidla s přemrštěnou jedinou stránkou. Jeden za všech okolností mlčí, zachovávaje kamennou tvář, další ustavičně chrlí nadávky nechopen se na chvilku zklidnit, nechybí ani přihlouplý svalovec. A bohužel sem musím přiřadit i paní domácí (Irma P. Hallová), prostomyslně pojednanou nábožnou vdovu upjatých mravů. Zamýšlený kontrast mezi ní, která zosobňuje přísný maminkovský princip, a lupiči, u nichž naopak převažuje až zdětinštělé smolařství, však nevzniká. Disfunkční zůstávají také černošské náboženské obřady začleněné do vyprávění - dramatičnost nepodporují a jsou jen ornamentem. Účinkem se míjí i snaha zapojit do vyprávění každou rekvizitu - když v úvodu filmu usedne havran na mostní chrlič, můžeme spolehlivě očekávat, že na konci příběhu opět zasáhne.

Coenové, kdysi proslulí groteskním nahlížením brutálního násilí, v řadě svých pozdějších filmů prozkoumávají klišé oblíbených diváckých žánrů, avšak postupně jako by jim vysychala nápaditost, příběhy ztrácejí svou překvapivost inscenační i vypravěčskou.