Zkuste chodit v mých botách

Kdyby byl autorem toho popisu někdo, kdo mě pozoruje, zněl by přibližně následovně. Sedí tu jeden z těch chlapů, co jsou na místě, jako je nákupní středisko, evidentně dost nesví. Občas se podívá na hodinky, tedy vlastně dost často. Nejspíš na někoho čeká, a kdyby si mohl vybrat, asi by nečekal zrovna tady. Třeba nerad utrácí, nebo přesně tohle vyčítá své ženě.

Takový popis bych si ovšem vyprosil. Muž sedící naproti pokladně naopak utrácí rád. Není držgrešle, to by totiž znamenalo, že o něčem tak triviálním jako jsou peníze, musí přemýšlet. A na to je trochu snob. Jeho je druh snobismu, který pohrdá nedostatkem velkorysosti a skrblením.

Konečně, před chvílí se přistihl, jak souhlasně přikyvuje otci, kráčejícího se synem k drahému terénnímu autu. Proč ne, říká si, ten otec nevypadá jako hospodský, šidící na obědech a na pivu, tedy patří mu to. Náleží jistě k otcovskému údělu být schopný ze světa vytřískat, vymámit a vydolovat peníze, samozřejmě poctivě, aby se postaral o ty, které přivedl na svět.

Muž čekající v nákupním centru má jiný důvod k nervozitě. Když jde nakoupit, ví přesně, co chce, pohybuje se po nejkratší spojnici od vchodu k regálu se zbožím a k pokladně. V nákupním středisku nelelkuje, neokouní, nebloumá. Nenechá se nachytat reklamou, tou navoněnou zdechlinou, je to on, kdo tu rozhoduje, nikoliv nabídka.

To vše považuje za nutnou výbavu v době, které se vytýká konzumerismus. Jako by doba sama o sobě kdy za něco mohla. Když o tom tak, muž sedící naproti pokladně, přemýšlí, podvědomě narovná záda. Jeho skrblení se netýká peněz, to by bylo příliš nízké a snadné. Jeho spořivost se týká času, je mu nepříjemný pocit, že by ho nějaký čerchmant, kupčík jakýsi, hlupák, vynalézající všechny ty pitomé reklamní slogany, obehrál o to nejcennější – totiž o čas.

Namísto vaty, chechtáků, prachů, či toho ďáblova lejna, jak říkají penězům světci i lidé nesvatí, ten muž trčící u pokladny lituje daleko vzácnější, metafyzické hodnoty, totiž času, který nenávratně mizí v jezeře marnosti, zatímco jeho žena s dětmi se zájmem využívají své možnosti volby. Prohlížejí si nekonečný počet různobarevných obalů skrývajících jeden a tentýž produkt.

Třeba je tohle jen další postupka v té boží hře na lidskou dospělost, napadne čekajícího muže a na chvíli přestane nervózně zírat na vteřinovou ručičku hodinek. Když jsi tak háklivý na vlastní čas, znamená to, žes ho vždy rozumně vynaložil. Úplná pitomost, odsekne čekající sám sobě. Kdybych rozházel tolik peněz, kolik jsem v životě zmarnil času, tonul bych beznadějně v dluzích. A možná už bych měl na krku exekutora.

Podívám se na krabici se synovými novými sandály. Zkus se na chvíli projít v jeho botách. Představit si začátek prázdnin, kdy se smí všechno - jen ne lakotně ukrajovat čas.