Zelňák 42

Minutová hra z cyklu Muzikantské příběhy.

Zelný trh, Brno, červen 1942. V podkresu hlášení o pohřbu říšského protektora.

Karel: Juro! Konečně!

Jura: (udýchaně) Nazdar! Máš?

Karel: (podává obálku) Tady. Máš si to rychle opsat a poslat dál.

Jura otevírá obálku.

Karel: A co je to vlastně?

Jura: Ta Traxlerova písnička, „Jedu nocí“. (čte a notuje si) Člověče, to je krása, až bych brečel!

Karel: (nevěří svým uším) Ty, Juro, ty si vůl! Já už si myslel, že dělám spojku v odboji a ty si necháš dovalit noty?! Kvůli tomu „jdu nocí“ při zákazu vycházení jak debil přes půl Brna až na Zelňák? Tobě už fakt z té muziky hrabe!

Jura: Počkej, jak mi budeš děkovat zítra na zkoušce. Hned to prubnem.

Karel: Jo! Jestli dojdu v pořádku dom. (odchází)

Jura: Neboj. (pro sebe) Podělaný pořád… (listuje notami a začne si broukat melodii)

Náhle zvuk náklaďáku, který se blíží a pak brzdí.

Gestapák: Halt! Haben Sie einen Passierschein?

Jura: Propustku? To nemám, já totiž- to sou jen noty. Das Lied –

Gestapák: (skočí mu do řeči) Du möchtest singen, jetzt, wo in Prag die Beerdigung des Reichsprotektors Heydrich ist?

Jura: Ale já přeci-

Gestapák: So eine Schweinerei! Du kommst mit! Auf den Wagen! Platz machen!

Nákladní auto se opět rozjíždí, rozhovor na korbě.

Jura: Kam to jedem?

Zadržená: Kam asi, na Kouničky.

Jura: (vyděšeně) Cože? Na gestapo? Tata mě zabije!

Zadržená: To se neboj, to budou Němci rychlejší. A za co tě vlastně sebrali?

Jura: Za tohle!

Zadržená: (nevěřícně) Za noty? A stojí aspoň za to?

Jura: Jo (trpce).„Krása, až bych brečel!“

Zní první sloka písně Jedu nocí Jiřího Traxlera, do toho zvuk odjíždějícího auta.

Osoby a obsazení:
Karel: Kajetán Písařovic
Jura: Petr Stach
Gestapák: Karel Weinlich
Zadržená: Marika Procházková

Autor: Pavel Molek
Režie: Petr Mančal
Dramaturgie: Klára Novotná
Zvukový mistr: Tomáš Gsöllhofer
Zvukové efekty: Jakub Rataj
Produkce: Radka Tučková

>> Zpět na hlasování