Ze tří týdnů v létě jsem čerpal energii celý rok. Chci, aby tuhle radost zažívali i moji studenti, říká violoncellista Tomáš Jamník

Už jako čtyřletý chlapeček nasával stupnice v učebně, kde pod vedením Mirko Škampy cvičil na cello jeho starší bratr. Pak přišla řada i na něj. Pan Škampa se mu podíval na dlaň a hlubokým hlasem pronesl: to půjde. Měl pravdu. Z Tomáše Jamníka vyrostla violoncellová extratřída. Jistě, i on měl na cestě za virtuozitou krizi, to když na jazykové škole a později na gymnáziu například nemohl odjet se spolužáky na lyžařský výcvik. „Nikdy jsem ale neuvažoval o ničem jiném než o violoncellu,“ říká ve Vizitce.

Tomáš Jamník a SOČR na Dvořákově Praze|foto:Pavel Šinágl

Aktuálně už několik měsíců žije se ženou, špičkovou houslistkou, a jejich dětmi v New Yorku. V rámci Fulbrightova stipendia mapuje okolnosti, kvůli kterým se před sto lety za oceánem ztratily čtyři svazky klíčové teorie cvičení na smyčcové nástroje dnes již světoznámého houslisty a pedagoga Otakara Ševčíka. Ševčíkova metoda spočívala, stručně řečeno, v podobném drilu, jaký podstupoval během tréninků hokejista Jaromír Jágr. Jinými slovy – těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

Tomáši, zkus ten konkurz!

Podobným drilem prošel i Tomáš Jamník, na své učitele – české i zahraniční – ale nedá dopustit. Od klanu Škampů se naučil být na hodině duchem stoprocentně přítomný a coby umělecký ředitel letní Ševčíkovy akademie a Akademie komorní hudby na to často myslí. Těží ale i z jiných zážitků. „Využívám zkušenosti z táborů. Jezdil jsem na ně celé mládí a donedávna jsem na nich působil jako vedoucí. Bývaly to nejlepší tři týdny z léta, celý rok jsem z nich pak čerpal. Tyhle energetické body se proto snažím vytvářet během celého roku, chci, aby se studenti rádi potkávali a zážitky pak sdíleli,“ vysvětluje. 

Josef Špaček, Tomáš Jamník: Cesty/Paths|foto:Supraphon

Violoncello vystudoval na HAMU, v jedenadvaceti zvítězil v mezinárodní hudební soutěži Pražského jara a v roce 2010, to mu bylo dvacet pět, dokončil studia v Berlíně. Tehdy také uspěl v mezinárodním konkurzu Karajanovy akademie, což je přípravka Berlínské filharmonie. S touto zkušeností se váže i Jamníkův první zážitek s domácím koncertem. „V tom obýváku seděl v první řadě tehdejší koncertní mistr berlínské filharmonie Helmut Stern, který mi o Karajanově akademii vyprávěl. Já měl tehdy spoustu sólových angažmá a myslel jsem si, že se orchestru vyhnu, ale on mě k soutěži o místo v Karajanově akademii nalákal. Měl jsem za sebou úspěšně absolvované soutěže, a tek jsem si řekl, že to zkusím,“ vzpomíná. Jamník byl tehdy ze všech cellistů nejlepší a na následné dva roky s Berlínskou filharmonií vnímá jako obrovskou školu.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Marek Šedivý – dirigent, Tomáš Jamník – violoncello |foto:Filip Jandourek

Před hrou v orchestru dal přednost vedení inovativních projektů, z Berlína například do svého dalšího působení přivezl koncept domácích koncertů, které pod názvem Vážný zájem praktikuje od roku 2016. Návštěvníkům nabízí vážnou hudbu v atypickém, vesměs domáckém prostředí, kam může člověk přijít v neformálním oblečení a být špičkovým muzikantům maximálně nablízko. I o tom, jak se to má s kulturou navštěvování koncertů klasické hudby v New Yorku, mluvil ve Vizitce podrobně.