Zdeněk Lukeš: Vilímkova pasáž

Vilímkova pasáž
Vilímkova pasáž

Mám rád pražské pasáže a průchody.

Vedle těch známých, jako jsou U Závoje, Lucerna, Rokoko, U Nováků, Koruna, U Stýblů, Štěpánská, Václavská, U Rozvařilů, Broadway nebo Černá růže k nim patří i ty takřka zapomenuté a omšelé, ovšem zato se svéráznou atmosférou.

Vilímkova psaáž

Takový byl třeba průchod mezi ulicemi Krakovskou a Ve Smečkách nedaleko Václavského náměstí, který působil tak stísněně, že v něm často filmaři natáčeli scény s drogovými dealery, kteří tu ostatně taky působili. Zvláštní je i pasáž v paláci Securitas, vedoucí z Vodičkovy do Navrátilovy ulice.

Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: Konec Trojské lávky

Zřícená Trojská lávka den po neštěsí, tedy 3. prosince 2017

Minule jsem tu hovořil o vzniku a osudech Libeňského mostu přes Vltavu v Praze. Dnes zavzpomínám na další přemostění řeky, jímž byla lávka pro pěší, jež spojovala Trojský (někdy též nepřesně Císařský) ostrov v katastru Bubenče s Trojou. Je třeba použít minulý čas, neboť se, jak známo, lávka náhle zřítila dne 2. prosince loňského roku.

Ta nejpodivnější pasáž nebo spíše průchod však spojuje novoměstské ulice Spálenou a Opatovickou. Tu neznají ani mnozí rodilí Pražáci. Však také najít nenápadný vstup ze Spálené ulice není zrovna snadné. Nachází se v činžáku číslo 15. Vstoupíme-li dovnitř, ocitneme se v jiném světě. Po průchodu domem se ve vnitrobloku pasáž několikrát lomí, prochází dvorními arkádami vedle zpustlé zahrady a nakonec ústí do mohutné budovy v Opatovické ulici.

Je to svět spojený s otcem a synem Vilímkovými, známými pražskými nakladateli. Ten starší – Josef Richard (1835-1911), nejdříve koupil několik klasicistních domů v Opatovické a jeden dům sám vystavěl v neorenesančním stylu do Spálené ulice. V tom si zřídil prodejnu knih, ty další přestavěl na tiskárnu a v dvorním traktu měl také byt a knihovnu. J. R. Vilímek starší byl významnou osobností druhé poloviny XIX. století a dotáhl to až do Českého zemského sněmu.

V jeho díle pokračoval syn stejného jména (1860-1938). Ten se nejdříve vyučil tiskařem a v roce 1885 převzal otcův podnik. Vytvořil z něj jeden ze tří nejúspěšnějších pražských vydavatelských domů – vedle Ottova a Topičova. Velký ohlas u čtenářstva mu přineslo vydávání Verneových a Mayových knížek, nebo detektivních příběhů z pera sira Arthura Conana Doyla.

Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: Libeňský most v Praze

Libeňský most v Praze před západem slunce

Letos uplyne 90 let od slavnostního otevření Baxova mostu, spojujícího pražské čtvrti Holešovice-Bubny a Libeň.

J. R. Vilímek mladší zboural dva domy v Opatovické ulici a místo nich na sklonku 20. let vystavěl mohutnou budovu na půlkruhovém půdorysu ve stylu moderního klasicismu. Tento dnes poněkud pochmurný objekt se zčernalým průčelím z umělého kamene vybudoval známý pražský stavitel Bohumil Belada, mj. propagátor pražské podzemní dráhy.

Architektem byl dnes již zapomenutý absolvent mistrovské školy prof. Otta Wagnera na vídeňské umělecké akademii Jan Chládek. Ten rovněž vytvořil ve vnitrobloku výše zmíněné arkády, terasu s pergolou a další prvky.

Zajímavým technickým detailem je točna v průjezdu, kam navážely náklaďáky papír. V tiskárně fungovala první rotačka na našem území. V části budovy dnes sídlí Vyšší odborná škola publicistiky a v přízemním pavilonu atria se nachází půvabná studentská kavárna. Po únoru 1948 bylo Vilímkovo nakladatelství znárodněno a do Opatovické se přestěhoval Knižní velkoobchod. Jeho podivnou privatizaci z let devadesátých si posluchači jistě pamatují.

Celý ten komplex mezi Spálenou a Opatovickou ulicí je dnes silně zchátralý a čeká na rekonstrukci. Doufejme jen, že během ní neztratí svůj specifický charakter, to by byla skutečně škoda.