Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: Konec Trojské lávky

Kdysi tu býval brod, později pak populární přívoz. Na ten si pamatuji z dětství. Na trojské straně stával dřevěný domek převozníka. Ten, když viděl, že se někdo blíží, odvázal velkou pramici, upoutanou na řetěz a dlouhým bidlem ji postrkoval ke druhému břehu.

Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: Libeňský most v Praze

Letos uplyne 90 let od slavnostního otevření Baxova mostu, spojujícího pražské čtvrti Holešovice-Bubny a Libeň.

Trasa vedla šikmo přes řeku, takže cesta zpět po proudu byla blesková. Odrážení lodě proti proudu byla naopak velká dřina, zejména na jaře, kdy bylo v korytě hodně vody. Na Bubenečském břehu naproti psímu cvičišti stávala hospůdka, kde se mohl převozník před zpáteční cestou posilnit. Dodnes jsou tam zbytky základů.

Později přívoz nahradil pontonový most, postavený vojáky. Ten nadvakrát zničila povodeň a tak nakonec vznikla v roce 1984 betonová lávka pro pěší. Ta se pnula vysoko nad hladinou, podepřená dvěma štíhlými pilíři. Vypadala docela elegantně, jen mne mrzelo, že kvůli jejímu předpolí byly zbořeny půvabné domečky někdejší osady Rybáře, nalepené na zeď obory Trojského zámku.

Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: Vzpomínka na Jana Svobodu

V listopadu loňského roku zemřel po dlouhé těžké nemoci historik umění Jan Svoboda.

Lávku navrhl konstruktér Jiří Stráský, který si tu vyzkoušel vlastní patent. Na 250 paralelních lan byly navlečeny betonové desky, asi tak, jako se navlékají korále na šňůru. Pak byla lana napjata a do konstrukce byl pod tlakem vpraven beton. Po jeho zatvrdnutí vznikla mostovka, která byla dostatečně pevná. A také pružná, což si mohl každý vyzkoušet během cesty na druhý břeh, kdy nebylo obtížné lávku rozhoupat. Její délka byla 250 metrů, šířka něco přes tři metry, což pro pěší nebo cyklisty stačilo. Lávka byla mezi pilíři prohnutá, takže se šlo střídavě do kopce a z kopce. Byl z ní také hezký výhled do okolí – z jedné strany do Holešovic a z druhé do Dejvic.

Zařízení bylo praktické jak pro návštěvníky zoologické a botanické zahrady, kteří přicházeli od Stromovky, tak pro občany Troje, mířící naopak za prací do centra. Stráského nový konstrukční systém pak byl použit i jinde, několik obdobných lávek vzniklo v některých českých a moravských městech. Autor pak využil tento způsob výstavby i u řady mostů v USA, kde později působil. Nevýhodou byla relativně krátká životnost takových konstrukcí.

Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: Déjà vu 1989/2017

Když jsme v letech 1988 a 1989 chodili na manifestace, zprvu se zdálo, že to k ničemu nepovede.

V případě Trojské lávky měla končit někdy kolem roku 2020. Prošla také generální opravou před třemi lety, jež proběhla za provozu. Pravidelně se prováděla i měření a sondy, jimiž se kontroloval stav uvnitř, zejména ocelová lana. A tady byl asi největší problém. Na to, aby bylo možno lana prověřit po celé jejich délce, by bylo nutno provést stovky takových průzkumných sond. Stačilo možná jen jedno místo – malá trhlina – jíž se dostávala dovnitř vlhkost, která zřejmě způsobila korozi a následné přetržení lana. Ta ostatní nebyla schopna převzít zvýšenou zátěž a praskla také. Skutečnou příčinu pádu lávky však určí až podrobné zkoumání jejích zbytků. Preventivně byly samozřejmě uzavřeny i ty další obdobné konstrukce.

Mezitím se na řece objevil náš starý známý - přívoz. Ten je ale závislý na množství vody v korytě. Je-li jí málo, nelze ho provozovat, je-li jí naopak moc, platí totéž. Z toho důvodu také v posledních dnech přívoz většinou nefunguje a tak nezbývá, než se dostat do Troje autem, tramvají, autobusem nebo pěšky či na kole přes nedaleký Trojský most. Ten je poměrně nový a konstrukčně také zajímavý, takže si ho můžete alespoň zblízka prohlédnout.