Zázračné dítě současného dramatu
V šestnácti letech opustil školu, protože si učitelé troufli hodnotit jeho dramatické pokusy, a v pětadvaceti napsal svou první divadelní hru, Krásku z Leenane, která stála na počátku série stejně kvalitních dramat. Díky nim se stal letos šestatřicetiletý Martin McDonagh, sebevědomý Londýňan s irskými kořeny, dramatikem uznávaným na celém světě. Jeho prvotinu nyní uvádí Divadlo na Vinohradech v režii a dramaturgii hostujícího Petra Svojtky a Jiřího Janků.
Komorní drama matky a dcery se hraje na velké vinohradské scéně, kterou Karel Glogr předestřel jako na první pohled hyperrealistickou kulisu nechutně sešlé staré venkovské kuchyně. Zdá se, že se v ní nemůže uplatnit Donaghův trochu "oprsklý" hravý černý humor, jeho úsporné a skvěle pointované dialogy ani prvek jakési magie, s nímž - přiznejme si to - už v irských hrách počítáme.
Pravda je, že odpudivá scéna je vlastně věrným obrazem majitelky domu - fyzicky nemohoucí stařeny Mag Folanové, o niž se stará její čtyřicetiletá svobodná a životem bez perspektiv uondaná dcera Maureen. Zrcadlí i jejich vzájemný vztah. I ten se rozkládá a odporně páchne jako moč, kterou matka z nočníku zlomyslně vylévá přímo do dřezu, aby dceru dopálila. Navzájem se potřebují - snad v nich kdesi na dně duší zbyly notně ošoupané drobečky mateřské a dceřiné lásky, ale pro ně jsou převážně nástrojem citového vydírání, protože jediným vytržením z jednotvárnosti jejich životů se staly neustálé škodolibé půtky, snaha tu druhou přechytračit, zlomyslnost a podlost, kterými se trumfují až k úděsné sprostotě a krutosti. Nemá to konce stejně jako nepolevující irský déšť a bláto, které se lepí na boty.
Jana Hlaváčová postavu svéhlavé stařeny, která raději trpí, než by se vzdala nadvlády nad dcerou, vykresluje pomocí mnoha detailů. Vrcholem je děsivé zjištění, že by ji Maureen mohla odložit do starobince. Strach ji téměř připravuje o rozum, ale sobectví jí pomůže se vzchopit k rozhodujícímu jednání. Maureen Lucie Juřičkové přehlušuje svou rezignovanost jakousi věcností, s níž i největší hrubosti a výhrůžky znějí jako běžná konverzace. Až ve chvíli milostné naděje propadá citovým zmatkům a chová se nevyzpytatelně. Jejího nápadníka Pata Doolyho obdařil Martin Zahálka těžkopádnou neohrabaností i vnitřní vroucností a pravdivostí, zatímco Pavel Batěk jeho bratra načrtl jako neurotického, na televizi závislého mladistvého omezence, u něhož si člověk nemůže být ničím jist.
Ve všech čtyřech výkonech jednoznačně převážilo realistické herectví, které do jisté míry utlumilo Donaghovu drsně groteskní a magickou polohu. Vše nasvědčuje tomu, že tento posun je součástí režijní koncepce, která dává divákovi možnost katarze, ale zároveň oslabuje závěrečnou scénu, v níž osamělá Maureen pozvolna přejímá gesta i podobu své matky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
