Zážitek i dokument doby

2. září 2006

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Smetanova Prodaná nevěsta patří k operám, které si nemohou stěžovat na to, že by je snad čeští divadelní inscenátoři opomíjeli. Co se týče filmových a televizních zpracování, je to co do počtu slabší, nicméně i tady se archivy můžou pochlubit několika pozoruhodnými kousky.

Jedním z nich je televizní inscenace z roku 1981, při jejímž vzniku spojily své síly hudební vydavatelství Supraphon a Československá televize. Díky této spolupráci vznikl film, který je jak uměleckým zážitkem, tak i dokumentem doby.

Nejdříve vznikla hudební nahrávka. Jejími pěveckými protagonisty jsou Gabriela Beňačková (Mařenka), Peter Dvorský (Jeník), Richard Novák (Kecal) a Miroslav Kopp (Vašek), vydatně jim pomáhal Pražský filharmonický sbor. Orchestrální part byl svěřen České filharmonii, taktovky se chopil Zdeněk Košer. Nahrávka vyšla ve své době na LP a později i na CD a patří k nesporným uměleckým skvostům.

DVD Prodaná nevěsta|foto: bontonland.cz

Televizní inscenace se ujal režisér František Filip. Do "filmových" rolí obsadil původní zpěváky. Nešel tedy cestou (která se praktikovala i v naší televizi), kdy se na obrazovce objevovali činoherní herci a zpěv pouze předstírali. Mnohdy pak bylo znát, že si s operním playbackem příliš nerozumí. "Použití" operních pěvců před kamerou má nespornou výhodu: zpěváci své party znají a vědí, kdy a jak pusu při natáčení otevřít. Navíc jsou mnohdy i dobrými herci. Ve zmiňované inscenaci Prodané nevěsty exceluje především Richard Novák, který tu doširoka rozvíjí své komické vlohy.Gabriela Beňačková je skvělá hlavně ve scénách, kdy truchlí, nebo se zlobí, a Miroslav Kopp je Vaškem k pohledání.

Jako samostatné filmové číslo je pojata předehra. Orchestr hraje v majestátních prostorech Vladislavského sálu a možná je člověku trochu smutno při pohledu na Zdeňka Košlera, který zemřel v roce 1995. Opera sama je pak natočena v ateliérech a pojata tradičně. V době, kdy inscenace vznikala, zřejmě nepanovala atmosféra, která by přála experimentům; buďme nicméně rádi za Filipovo režijní vedení. I díky němu vznikl film, který může být právem zařazen do zlatého fondu československé televizní tvorby a který vlastně částečně zaznamenává i stav českého operního divadla na začátku 80. let minulého století.

Škoda jen, že vydavatel nevyužil plně všech možností, které skýtá nosič DVD. Disku by slušely nějaké ty bonusy, například rozhovory o vzniku nahrávky a televizní inscenace. Tak snad příště.

autor: Tomáš Pilát